Každé dívce vždy také záleželo na tom, aby se dozvěděla, zda se bude brzy vdávat a k tomu ji měl pomoci věneček. Zvláště pak z jara a v létě mají uvité věnečky tu pravou magickou sílu. S velkou netrpělivostí čekala děvčata, až přijde svatý Jiří, neboť on jim přináší kvítí na věnečky. A když se ho dočkaly, zpívají vesele:
Svatý Jiří jede k nám,
po věnečku veze nám, nám, nám, nám,
Rovinským pannám.
Pak nastalo veselí a louky i lučiny byly posety rozkošnými dívkami, které radostně prozpěvují:
Vijte, holky, věnce, která má mládence;
však je dosti kvítí, až se louka třpytí;
však je dosti lupení, až se hora zelení!
Děti a mládež na Jiřího hledala s oblibou na loukách čtyřlístky. Věřilo se, že tento symbol štěstí je 24. dubna ještě silnější než v jiné dny, má kouzelnou moc a splní úplně všechna přání. O kouzelném jeteli se říkalo:
Jetelinka o čtyřech listech na milost,
o pěti na děti, o šesti na štěstí, o sedmi na smrt.
Čtyřlístek, náhodou nalezený právě o svatojiřském dni a zašitý do halenky nebo košile, nositeli zaručuje víru, naději, lásku, štěstí a ochranu po celý následující rok. Když si na sv. Jiří nalezený nebo darovaný čtyřlístek dala pod polštář svobodná dívka, ve snu se jí zjevil budoucí manžel.
zdroj: archiv Antonín ViK a kniha Český lid, Karel Pejml, časopis Květy
vyobrazení: pohlednice
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
