a koho můžete potkat o Svatojánské noci
Ze šumavských pověstí vyplývá, že bludičky, světýlka či světlíky jsou většinou duše, které nedošly po smrti klidu. Často to byly duše nedbalých hospodářů, kteří svůj majetek prohýřili. Klidu prý mohou dojít jen tehdy, když jim někdo živý odpoví křesťanským způsobem na pozdrav nebo kýchnutí (Pozdrav Pánbůh), nebo když jim poutník poděkuje za svícení nebo se za ně pomodlí. Podle druhé verze šlo o duše nepokřtěných dětí, nekřtěňátka, která měla zlou povahu a usilovala o lidské životy.
Spisovatel Karel Weis (1862-1944) v Národní politice popisoval, že lid šumavský rozeznává dvojí druh těchto světelných jevů – světýlka a světlíky. Světýlka jsou malá, vyskytují se v houfech a jsou svitu jasně modravého, kdežto světlík je veliký, prý bezmála jako měsíc, a je zpravidla samotář. Světýlka jsou povahou dovádivá, hopkají z místa na místo, splynou do jednoho řádku a vzápětí zmizí. Za chviličku se zas objeví, utvoří kroužek, splynou ve větší světlo a zase zmizí, aby se po chvíli objevila třeba na opačné straně, kde začnou znovu provádět své pitvorné tance. Světýlka prý s oblibou škádlí pozdní chodce, snaží se je svést z cesty do bažin. Tato jejich potměšilá vlastnost vedla často k různým tragédiím.
