Cukrová a krmná řepa byla pěstována jako krmivo pro dobytek již od antických dob, u nás se s pěstováním začalo teprve koncem 18. století a rozšířilo se hlavně v 19. st. kdy jejímu pěstování ustoupily hojně zahrady a ovocné stromy.
Řepa se seje obyčejně před svátkem sv. Jakuba (3.5.), ač pranostika radí síti bílou řepu v den svátku sv. Kiliána: „Svatý Kilián řípu, vikev seje sám“. Aby byla bílá řepa velká a sladká, močili semeno na Novobydžovsku v medové vodě, dříve, nežli je sázeli. Někde vkládali hospodáři řepové semeno dříve, než je sili do cukrem oslazené vody nebo i do mléka, kde je nechali změknout a pak usušili a teprve vysévali. Připadá-li den, kdy se má řepa síti, na znamení štíra, nebo raka, jest lépe setí odložit na jiný den, poněvadž by semeno buď nevzešlo, nebo by byla řepa vzešlá dřevnatá a štiplavá.
Aby neškodili řepě červi, doporučovalo se semeno namočit v kozím mléce, pak se usušilo a třelo rukama. Takové semeno pak odolalo hrozícímu napadení.
