Legenda říká, že ji lidem ukázal sám archanděl. V čase moru prý ve snu poradil mnichovi, ať žvýká její kořen. Kdo tak činil, přežil, od té doby anděliku mniši pěstovali za zdmi klášterů. Snad i proto se jí říká andělika – andělská. Naši předkové ji nade všechno ctili. Nebyla to jen bylina, byla to strážkyně s velkou ochranou silou. Kořen anděliky nosili na krku proti čarování, uřknutí, proti moru, proti zlým duchům a kdo si vložil kousek kořene pod jazyk nemusel se ničeho bát. Dávali ho do kolébek dětem, aby klidně spaly. Věřilo se v její silnou očisťující sílu.
Andělika je významnou léčivou rostlinou používanou již od středověku, kdy byl kořen užíván jako zvláště dobrý prostředek k odstraňování jedu z lidského těla. Kořen lidé žvýkali i v době cholery, domnívající se, že se takto ochrání před nákazou. Andělika lékařská (Archangelica officinalis), nazývaná též děhel lékařský, botanický název Archangelica je odvozen z latinského archangelus = archanděl. Lidově se jí také říkalo: angelika, andělský kořen, andělská bylina nebo svatodušní koření. U nás se vyskytuje pouze vzácně, a to ve vyšších polohách na pasekách a podél potoků v Krkonoších, kde se jí daří ve vlhkých, vyhřátých a humózních půdách.
Pověry, kterým věřily naše babičky:
- Andělika byla údajně jedinou bylinou, kterou nepoužívaly čarodějnice. Možná kvůli svému názvu, kdo ví.
- Ve středověku se věřilo, že andělika člověka ochrání před kouzly a černou magií, vyžene démony a posílí duši.
- K očištění místa se andělika používala při vykuřování nebo se rozhazovaly její listy.
- Sušené kořeny se nosily jako ochranný amulet.
- Se smolou prý dává dobrou náplast při kousnutí psa.
- Přidána do kadidla prý urychluje uzdravení, sušené listy lze kouřit v bylinných směsích.
- Odvar ze sušeného kořene zahání chuť na alkohol.
- Pijákům (alkoholu), kteří špatně tráví, se připraví z kořene lék.
Kneippův herbář:
Andělika (anjelika, janoklika, kořen andělský, svatodušní, Angelica, Engelwurz). Roste v roklích horských, kvete v červnu a červenci. Kořen obsahuje hojně silice a pryskyřice, zapáchá a chutná ostře a hořce. Sbírá se v březnu. V zvěrolékařství potřebují nati a semene. Andělíka podněcuje zažívání, působí na sliznici plic a střev při chorobách prudkých i vleklých, zvláště při nemocech dýchadel, zánětu plic, tyfu a hostci či rheumatismu. Thé z kořene a semene je protijedem, když někdo požil něco jedovatého. Mimo to vyhání větry, mírní bolesti v životě, zapuzuje mrazení v žaludku. Jedno deka kořene vaří se v 20 dekách vody půl hodiny. Z usušeného kořene a semene můžeš si také tlouci prášek a užívati ho na špičku nože až třikrát denně. (1914)
Užití byliny:
Andělika napomáhá zlepšení činnosti žláz s vnitřní sekrecí, tlumí menstruační bolesti a příznaky migrény, stimuluje srdeční činnost, zpevňuje cévy. Kořen anděliky lékařské ulevuje při nadýmání, žaludečních potížích a revmatu. Má protikřečové účinky, podporuje tvorbu žluči, posiluje žaludek, čistí krev, tlumí menstruační bolesti a usnadňuje tvorbu moči a pocení. Dobře působí při nechutenství a žaludeční neuróze. (zdroj zde)
Andělika pomáhá při odhlenění dýchacích cest, dále je z ní možné připravit velmi účinné kloktadlo při zánětech dutiny ústní. Lze ji využít i při zápachu z úst. V podobě teplé koupele andělika posiluje při únavě a vyčerpání organismu a též při revmatismu. Anděliková koupel rovněž zklidňuje, čímž blahodárně působí na nervový systém a navozuje dobrou náladu. Napomáhá zvyšovat odolnost vůči stresu. Tinktura z anděliky lékařské se užívá v množství 1 polévkové lžíce před jídlem 3x denně nebo k masáži unavených svalů. Olej z anděliky slouží k mazání bolavých kloubů, odvar se používá jako čaj, ke kloktání či obkladům, popřípadě se andělika svaří s vodou a přidává do koupelí.
Jak se jinak říká andělice:
andělský kořen, anjelička, litvor, děhyl, andělička, andělka, angelika, anjelika, děhel, děhel lékařský, jakoklika, janoklika, kořen sv. ducha, koření sv. ducha, koření svatodušní, litvor, svatý kořen, tráva andělů, vybolen.
zdroj: knižní archiv Antonín ViK a spol., www.biooo.cz
