Rčení „jidášský groš“ je obvykle synonymem pro zradu za peníze. Je to metafora pro čin, kdy někdo zradí své blízké či hodnoty za finanční zisk.
Díky biblickému příběhu známe Jidáše jako falešného člověka a zrádce, a proto se dodnes užívají slovní spojení jako „Prodat se za jidášský groš“, „Získat jidášskou odměnu,“ „Být falešný jako Jidáš“ apod. Známe ovšem i jidášky, zvláštní druh pečiva z kynutého těsta, které se peče na Zelený čtvrtek. Je stáčené do různých tvarů, které mají symbolizovat provaz, na kterém se Jidáš oběsil. Na Bílou sobotu se zas pálily před kostelem ohně. Tomu se říkalo „pálení Jidáše“. Oharky z ohně se dávaly za trámy nebo na okraj polí, aby chránily dům proti ohněm a pole proti pohromám, a dokonce roste i houba, zvaná „Jidášovo ucho“.
Biblický příběh:
Jidáš, muž z města Kariotu, nebo také Jidáš Iškariotský, byl jeden z dvanácti Ježíšových apoštolů. Byl to člověk v jádru nepoctivý. Přesto mu Kristus přidělil funkci pokladníka.
Náboženští vůdci hledali způsob, jak Ježíše zatknout. Jidáš za nimi přišel s nabídkou, že jim jej vydá. Domluvil se s nimi na odměně třicet stříbrných. Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, kdy by mohl Ježíše předat bez pozornosti lidu. Při poslední večeři Ježíš oznámil, že jeden z učedníků jej zradí. Stalo se tak v zahradě Getsemane, kam si vyšli po večeři. Jidáš tam označil Ježíše jeho odpůrcům podle předem dohodnutého znamení: políbil jej. Proto „Jidášův polibek“, který značí polibek zrádce nebo je výrazem neupřímné lásky. Tím pomohl k jeho zatčení a jako odměnu dostal slíbených 30 stříbrných šekelů, tedy cenu, která se tehdy platila za otroka. Podle evangelisty Matouše tohoto činu Jidáš litoval a chtěl odměnu vrátit. Protože peníze už vrátit nemohl, oběsil se.
zdroj: knižní archiv Antonín ViK a kniha od Stanislavy Kovářové – Proč se říká 222x
