V jedné zemi panoval král, který měl velmi sličného a dobrého syna, jehož nade všechno miloval. Tím více ho, ale nenáviděla královna, jeho macecha, protože sama panovati chtěla, kdežto otec z vroucí lásky vládu mu odevzdati chtěl v brzkém čase. Poněvadž pak by jí lest u krále nepomohla, vymyslila prostředek mnohem hroznější. Uchýlila se k čarodějnici do lesní jeskyně, kterou dva draci hlídali. A když jí vyšla vstříc shrbená babice s černým kocourem, který svítil ohnivýma očima jako žhavými uhlíky, řekla jí: Zbavila bych se ráda syna, kterého nenávidím, protože mi cestu k trůnu zamezuje. Jestli tobě možno proměniti jej v jakékoli zvíře a zapuditi ode dvora, dám ti, co sama chtíti budeš! K radě čarodějnice musila královna ustřihnouti princovi tajně několik vlasů, když usnul na zahradě.
Čarodějka jej pak proměnila v krásnou bílou labuť, jež plynouc v zámeckém jezeře bolestným zpěvem smutně naříkala. Tak měl zůstat zaklet, dokud si nezíská srdce nejkrásnější princezny, která by k vůli němu pohrdla mocným princem a jej v labutí podobě pojala z lásky za muže. Zatím co otec zakletého prince s celým národem truchlil pro syna náhle tajemně zmizelého, plaval on jako labuť dál a dále až připlul z jezera do velké řeky a z té k moři, kde lítal divoký holub. A ten mu pověděl, kde vídá princeznu ze všech na světě nejkrásnější a také s ním k jejímu zámku na křišťálový rybník odletěl. Královská princezna, jak sladkobolný krásný hlas nové labutě uslyšela, tak si zamilovala její čarovný zpěv, že se od té chvíle nemohla od ní odloučiti. Když pak přišel den, kdy si měla vzíti za manžela cizího bohatého prince a labuť svoji na vždy opustiti, div hněvem neumřela. K holoubkově radě objala milou labuť svou a prohlásila: „To je můj ženich a nastávající manžel!“ Sotva to dořekla, změnila se zakletá labuť v krásného jinocha a ten pojal ji za ženu, vrátil se v slávě k starému otci do svého království! Též dobrý holoubek, zakletý starý přítel rodu princova zproštěn byl začarování! Vše jásalo, a jen zlá macecha, která zakletí princovo způsobila, změnila se ve škaredého pavouka a ten se záští a zlostí rozpukl. A ač se v královském rybníku potom mnoho labutí chovalo na památku, které mladá královna sama krmívala, žádná již neuměla tak krásně zpívati, jako kdysi ten její zakletý princ.
