Ještě na poli stály řady panáků na strništi a již se objevovaly černé brázdy země. Hned za ženci přišel oráč a začal podmítat čerstvé strniště. Temných pruhů oranišť den ze dne přibývalo, a tak se celý kraj halil v jiný háv. K dřívějším barvám, zelené a žluté, druží se hněď ornice. Za pluhem taženým koněm či kravkami, jehož lesklý nůž obracel zemi v rovné brázdy volně kráčel oráč a pozorně se skláněl nad kleč, kterou vždy pevně svíral do hněda opálenýma rukama. Orání byla vždy práce velmi namáhavá, jak výstižně vyjadřuje známá píseň:
Orám, orám, orám, od západu k horám,
orám, orám, orám, v srdci dolům, horám.
Od hor do západu, orám do úpadu,
nohy rozedrány, ruce-rudé rány…
Pověry spojené s oráním a magická síla prvního úkonu:
- Chtěl-li některý hospodář naučit snadno a brzy dobytek tahat, vzal hospodyni zástěru, kterou dobytče přivázal a vedl je takto uvázané k postroji na zapřažení. Než vyjel hospodář s potahem ze dvora, smekl čepici z hlavy, ve vzduchu udělal bičem kříž a před potahem na zemi kříže tři, načež plivl zapřaženému dobytku třikrát mezi oči a řekl: „Hoj, vijo ve jméno boží“. Některý kůň byl již na to tak zvyklý, že když na to hospodář někdy zapomněl, nechtěl se z místa hnouti.
- Když stál na dvoře připravený vůz k odjezdu na pole, nesměl nikdo podlézti pod ojí, neboť by se byl vůz cestou zvrhnul.
- Při prvním zabrání pluhem vzal oráč pod pluhem do ruky hrst hlíny, kterou pak potřel volům rohy a kravám krky, aby dobře táhli.
- Orati a seti se mělo na podzim za sucha, na jaře naopak za vlhka, neboť ještě dnes pořekadlo radí: „Na podzim zapraš, na vesno zamaž!“
- Když se navrátil pacholek z první oračky a dívka z trávy, polívají se vzájemně vodou, aby byli celý rok svěží.
- Když přijel hospodář večer z pole z orání, musil ihned odepnouti od pluhu váhy a dáti je na vůz, neboť dobytek, kdyby tak byl neučinil, by se byl cítil ve chlévě nespokojen, jako kdyby byl zapřažen.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, kniha Český lid a časopis Venkov
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý a pohlednice 2: Antoš Frolka (1877, Kněždub – 1935, Tvarožná Lhota-Doubravka u Strážnice)
