Ještě na poli stály řady panáků na strništi a již se objevovaly černé brázdy země. Hned za ženci přišel oráč a začal podmítat čerstvé strniště. Temných pruhů oranišť den ze dne přibývalo, a tak se celý kraj halil v jiný háv. K dřívějším barvám, zelené a žluté, druží se hněď ornice. Za pluhem taženým koněm či kravkami, jehož lesklý nůž obracel zemi v rovné brázdy volně kráčel oráč a pozorně se skláněl nad kleč, kterou vždy pevně svíral do hněda opálenýma rukama. Orání byla vždy práce velmi namáhavá, jak výstižně vyjadřuje známá píseň:
Orám, orám, orám, od západu k horám,
orám, orám, orám, v srdci dolům, horám.
Od hor do západu, orám do úpadu,
nohy rozedrány, ruce-rudé rány…
Tento článek je exkluzivní obsah pro premiové uživatele
