Perychty z Dušník chodili na Štědrý večer od pradávných časů, asi od roku 1845. Nejčastěji to byli dva muži, kteří nadělali dětem „velkých strachů“. Chodili dům od domu a kdo se hodně najedl toho chytili a chtěly ho rozpárat a hrachovinou vycpat. Děti zalézaly až za pece. Perychty na sobě měly obrácené, chlupaté kožichy a starodávné čepice. Na obličeji králičí kůže, které občas odhrnovaly, aby dobře viděly. Rukávy měly vykasané až k loktům a nekrytou část si krví potřísnily. Jedna perychta držela nůž, druhá buď škopek nebo hrnec na krev, obě nesly hrachovinu.
- Perychta v Ředhošti měla na sobě obrácený kožich, hlavu ovázanou šátkem a na hlavě obrácenou beranici. V botě zastrčený nůž nebo na rameně sekyru. Zahnutou hůl nesla v ruce a na sobě měla řetěz nebo zvonky.
- Perychty v Želevicích u Libochovic chodily po staveních v adventu. Bývaly dvě nebo tři. Vstoupily mlčky do světnice rozhlédly se po dětech a hodily jim nějaký dárek na stůl, buď to byly suché švestky nebo jablíčka, mnoho toho ale nedaly. Obličej měly pomoučený a vrchní sukně byly shrnuté nad hlavami. Sukně bývaly nejčastěji bílé, ale i barevné. (viz vyobrazení)
- Peruchty v Přelici chodily obyčejně tři, a to v adventu o sv. Barboře, Mikuláši a na štědrý den. Vstoupily do světnice, daly pozdravení a vyptávaly se, zdali někdo neubližuje domácímu lidu a dobytku, jestli nemají v statku učarováno a poslouchají-li děti. Jedna byla bíle, druhá červeně a třetí černě oblečena. Všechny tři měly hlavy velké, ovázané jakoby turbanem a na obličejích škrabošky. U prvé to byl čepec s mašlemi, u druhé třírohá přikrývka a u třetí šátek do kulata uvázaný jako na babku. Na sobě měly všechny tři komže (košile). V ruce nesla jedna nůž a košík, ty druhé měly metly, jimiž neposlušné děti šlehaly.
- Peruchta v Loucké byla celá červená. Na hlavě měla červenou čapku, obličej červeně nalíčen. V jedné ruce držela zakrvácený nůž a v druhé škopek. Stávala za rohem a čekala na lidi, které pak děsila. Za pasem mívala i několik nožů.
- Perychty v Ječovicích chodily někdy i v pěti a byly různě oblečeny. Obyčejně se strojil muž za ženu a žena za muže s obrácenými kožichy a sukněmi. O Štědrém večeru přijely za tmy s károu, někdy i s koňským postrojem až před vrata kostela, nákladem bývala velká bedna. Nechaly tam vše stát a chodily po staveních. Strašily neposlušné děti tím, že je naloží na vůz do bedny a vezmou je sebou. Mezitím náklad před kostelem budil rozruch mezi zbožnými občany jdoucí na jitřní. Při vstupu do světnice první perychta ohlašovala zvonečkem příchod, všechny měly v rukou metly, jimiž šlehaly po stolech a zjišťovaly, které že dítě se přejedlo….
- Peruchty z Keblic se objevovaly večer před Štědrým dnem. Ve dvou nebo třech vybaveny metlami a košťaty. Měly na sobě černý šat bez pasů a černé vysoké klobouky. Obličej byl počerněn nebo zabílen. Nemluvily a nadělovaly jen skrovně. Neposlušným dětem hrozily, že jim rozpárají břicha a že jim tam nacpou plevy…
- Peruchtou v Nížebohu rodiče strašily své děti na štědrý den, aby mnoho nejedly, jinak že je peruchta vypárá. Bylo totiž zvykem, že děti o štědrém dnu se postily a teprve večer se do syta najedly, a to často hltavě. Peruchtou byl nejčastěji muž, jenž se přistrojil buď černě nebo bíle. Častěji však bíle. Měl bílé podvlékačky a přes ně bílou košili. Na nohou červené punčochy, které se vytáhly nad kolena a červenou stuhou se uvázaly místo podvazků. Na nohy si obul bagančata (šněrovací střevíce). Kolem těla měl červený pás, na němž visela řeznická ocílka. Hlavu kryl pobílený slaměný širák, za ním trčela brka. Červenou mašli si uvázal na krk. Rukávy měla peruchta vykasané a ruce do červena zbarvené, nebylo-li barvy po ruce, obtočila si ruku červeným papírem nebo červenou látkou. Na obličeji byla škraboška. Obyčejně vešla peruchta po večeři štědrého dne do stavení, držíc v jedné ruce červeně zbarvený jakoby krvavý nůž a v druhé škopíček. Mezi dveřmi zůstala stát a bručivým hlasem volala: »Modlete se, modlete se, sic vás vypárám. Při tom brousila nůž na ocílce… Poněvadž se děti tímto zjevem příliš děsily, byly obchůzky peruchtou zakázány.
zdroj: archiv Antonín ViK a Veselé chvíle v životě lidu českého, autor Čeněk Zíbrt.
vyobrazení: časopis Český lid XXI., Perychty v Želevicích u Libochovic, kreslil prof. K. Rozum.
