Aby peří bylo opravdu čisté, muselo se dbát již při chovu na to, aby husy či kachny měly častý přístup k vodě, ať už k blízkému rybníku, či potoku, a to zejména před škubáním. Škubání hus či kachen se provádělo 2–4krát do roka, vždy, když peří dorostlo. Bylo ale vždy potřeba počkat do doby, než šlo peří volně škubat a konce brků nejevily stopy krve. Husám ani kachnám se nikdy nesmělo oškubat všechno peří z křídel. Husí peří bylo vždy kvalitnější a žádanější než kachní a z husího peří bylo nejkvalitnější peří z nejkratších pírek na prsou a chmýří pod vnějším krycím peřím. Takovému peří se říkalo peří prachové.
Škubat husu nemá hospodyně kdy si vzpomene, nýbrž jen v pátek nebo v sobotu. Pokud se husa podškubává v prvních dnech po neděli, má prý velkou bolest po celý týden. (Bydžovsko) Jinde se zase tvrdilo, že se nesmí drát v sobotu, poněvadž podle lidové pověry se pak husy špatně vedou a v sobotu se nesmělo drát ani v Kněžicích. V tom stavení, kde se dralo měli mnoho hmyzu, hlavně ve vlasech. Černé peří nemají hospodyně tak rády jako bílé, proto se jim radí, by pekly v neděli po Sv. třech králích buchty s tvarohem, že se zdaří husy s bílým peřím. (Skřivany.)
