Vedle slepice byly nejhojněji na venkově chované husy, zejména pro peří a pro chutné maso. Naši předci si neuměli představit pouť, posvícení, svatbu, obžínky atd. bez pečené husy. Při obědě rozkrájel hospodář husu a dal pacholkovi a děvečce po stehně, aby hodně běhali a pracovali, pohůnkovi a skotákovi nebo učedníkovi dal po křídle, aby byli do práce „jako vítr“ a nikdy se lenosti neoddávali.
Jako o ptácích vůbec, tak o rodině husí bylo bájeno, že byla původně lidmi. Začneme hlavou rodiny houserem, ten byl důkladným pijákem, a proto prý dosud volá: „Dejte mně ještě máz!“ Husa, šetrná hospodyně posílá pro hospodáře do hospody housata, slovy: „Jděte zas už pro tátu!“ A housata poslouchají, napomínajíce tatíka: „Táto, pojďte domů, je večír!“ Husy prý často hledí vzhůru, a to prý proto, že jim Pán Bůh slíbil botky, aby nemusely stát bosé ve vodě, a tak vyhlíží k nebi, nese-li jim je anděl.
- Kdo chce rozumět husí řeči, nechť usekne hlavu bílému hadu, rozštípne ji a vloží do ní hrách a zakope v zahradě. Když pak hrách vyroste, ať sní první lusk a bude rozuměli husám.
- Když hospodář zakoupí husu, tak aby se držela doma, jde hospodyně pod komín a otočí ji třikráte okolo nohy, nebo jí vytrhne tři peří a dá je za trám. Místy huse umyjí nohy a vodu vylijí po síni. (Mělník.) Jinde zase radí, aby hospodyně koupené huse vždy třetí brk vytrhla, že se nikam toulati nebude. Koupí-li si někdo housata, nemá je první týden pásti, jinak mu prý pojdou.
Pověry spojené s nasazováním a líhnutím:
Na Štědrý den může hospodyně „napravit“ husy, aby mnoho vajec nesly. Natluče červených ořechů a jádra dá husám; kolik jader husa sežere, tolik prý nanese vajec. Místy dávají husám na Štědrý den žráti ze střevíce, aby šly k houserům a hodně nesly. Někde jim přidají ledku, by hodně štěbetaly; houser dostane česnek, aby byl bujný. Husy, které máji veliké kobylky, mnoho vajec nanesou.
- Na Slovensku umývají o štědrém večeru husám nohy, a ta voda se dá vypít „husákovi“, pak prý husy hodně ponesou a budou míti hojně housat. (Květy 1839.)
- Odcházejí-li hospodyně od večeře na štědrý večer, nebudou husy sedět na vejcích.
- Snese-li husa vejce na zahradě, přijdou prý do stavení zloději. Krade-li v noci zloděj husy, ozývá se prý jedna podruhé: „A mne taky vezmete, a mne taky vezmete?“ Tímto křikem často probudí hospodáře a zloděje zaženou.
Vejce v březnu snesená jsou „k nasazování“ nejlepší. Hospodyně nasazujíc husy, dbá, aby se tak nestalo na sv. Valentina (14. února), to by se housata nevydařila. Nežli se husy na hnízda nasadí, místy jimi otočí třikráte ve světnici. Hnízdo přikrývají strakatou zástěrou, aby prý housat nevykřičela. Když někde selka nese vejce do hnízda, tak si bere na hlavu mužovu čepici za tím účelem, aby se nevylíhli houseři. Kdo nasazuje vejce večer, bude mít samé housery.
- Když na konci masopustu chodí chasa „s medvědem“, jinde „hrachováčem“, trhají si z něho hospodyně kousek hrachoviny a dávají pod husy nebo kvočny sedící na vejcích, aby pilně seděly a housata i kuřata se zvedla. Dle jiné verze, aby se malá drůbež dobře líhla; někde si myslí, že nebudou vejce jalová, ale že se vydaří housata i kuřata veliká a pěkná.
- V které vesnici není v masopustě svatba, tam bude toho roku málo housat; husy prý ponesou vejce jalová; odtud se říká: „Jalový masopust, jalové husy“.
- Z hnízda nemá se ani stéblo slámy vytáhnouti, sice by se vejce zkazila.
- Místy kladou do hnízda mateřídoušku, místy též „libeček“ mezi vejce; housata se prý pak pěkně „vykutálejí“, to je dobře se líhnou.
- Místy dávají husám o štědrém večeru scezené nudle, pak se jim housata zvednou.
- Aby byly husy dobré, maže jim hospodyně na štědrý den hlavy medem.
- Na svaté Tři krále pečou hospodyně buchty, aby se jim housata zvedla. (Chroustov.), ze stejného důvodu se mají se péci na sv. Martina „martinské rohlíky“.
- Když se počnou housata „klobati“, vhodí někdo z domácích na ně chlebové drobečky z kapes, aby nabyla síly a šťastně se vylíhla.
- Jak u kuřat, tak u housat, když se líhnou, není radno pískati, sice by mláďata ohluchla.
- Při vaření nemá hospodyně přikrývat hrnky pokličkami, jinak by se prý mláďata zadusila.
- Vytrhne-li se brk huse z křídla nebo peří z ocasu a v kamnech spálí, housata, která se z vajec této husy vylíhnou, všecka se prý zalknou.
- Housata vylíhlá na pašijové dni jsou nestálá, brzy pojdou; dle jiné verse štípají se mezi sebou. (Ohnišťany.)
- Jakmile se housátka z vajec dostala, stará se hospodyně, aby je před možnou nehodou zachránila. Někde jim dávají do prvního žrádla prášku z hada před sv. Jiřím chyceného, usušeného a na drobno roztlučeného, pak prý housata nečistého hmyzu nežerou, ale jen ten, který jim jde k duhu. (1855)
- Dle jiné verze netrápí taková housata žádný škodlivý hmyz.
O podkuřování housat, pověry:
- Podkouří-li se housata kůží z hada před sv. Jiřím chyceného, dříve, nežli se na zem postavila, hodně porostou.
- V některých krajích nakouří je hospodyně, jakmile se vylíhnou, a prostrkává je nějakou kostrou za tím účelem, aby jim lišák nikdy neuškodil.
- Místy ustřihne hospodyně každému z domácích kousek vlasů, dá je s kadidlem, místy s „ouročníkem“, na řeřavé uhlí a nakouří housata, aby hodně rostla a nikdo jich neuhranul. (N. Bydžov.)
- Na Hradecku pak ustřihnou každému houseti na hlavičce a ocásku kousek chmýří (někde vezmou peří z husy a trochu chmýří z housete), pak každému z domácích kousek vlasů, k tomu přidají kadidlo a mateřídoušku. Promíchavši vše hospodyně dá na řeřavé uhlí, nad kterým drží síto (řešeto) s housaty. Přitom svěcenou vodou třikráte housata pokropí, aby dobře rostla a nikdy „určena“ nebyla.
- Na Moravě podkuřují se housata svěceným lýkovcem, aby nepocházela, při tom se jim dá žráti divizna, svěcený jasan a pupeny z rozličných stromů; pak prý dobře žerou a rostou.
- Aby se housata nesmíchala se sousedovými, nastřihuje jim hospodyně blánu mezi prsty, při čemž je nakuřuje diviznou, aby zdárně prospívala.
- Nežli se housata nakouří, nemají se pouštět ven, že by je prý vrána odnesla. (Žlunice.)
- V některých krajinách nakuřují housata a prohazují okem ze žíní, když je poprvé ven pouštějí, aby se jim žádná nehoda nestala.
- Kdo spatří v roce housata dříve nežli kuřata, bude prý hloupý!
- Neumytý nedávej housatům žráti, sice je „uřkneš“.
- Hynou-li housata, radí „Herbář“: Vezmi listí olšového a křenový „voman“, svař spolu a dej housatům píti; kdyby toho nechtěly, zavři je, nedej jim nic jiného píti, pak mříti nebudou. Věc zkušená!
- Nejvíce prý hynou housata, když kvetou vrby, dle jiné verze nejvíce housat pojde v červnu a
červenci.
- Sežerou-li housata žabičky, jež duha „vytáhla“, a které prý s deštěm spadly, vylezou jim oči. Nažerou-li se petrklíče, pojdou.
- Mají-li housata křeče, váže jim hospodyně na nohy „pašijové niti“, a pozbudou jich hned. Někde v tomto případě omotají housatům na nožky „lýko“.
- Aby měly husy hodně sádla, krmí je hospodyně zvlášť. I radí se, aby jim daly do volete krejcar, že hodně tráviti budou. Jinde zadělají do šišek dřevěné uhlí za týmž účelem.
- Když se husa na krmníku otřese, pokaždé z ní „groš spadne“ (čím méně se pohybuje, tím více tloustne.)
- Někde říkají, že v tom stavení nebudou husy tlusté, kde hospodyně na sv. Martina rohlíků nepekla.
- Aby měla husa žluté sádlo, krmí ji kukuřicí.
- Husa chocholatá se prý špatně krmí, a zůstane hubená.
- Židé neradi kupují chocholaté husy, že prý mají v chocholkách červy.
- Zabíjí-li se husa, nemá jí nikdo litovati, poněvadž se pak dlouho trápí.
- Někde si dávají kožky z nohou vypařené husy martinské do střevíců, aby se jim nohy nepotily, nebo mezi prsty, aby kuřích ok nedostali.
- Má-li někdo nohy omrzlé, přilož si kůži z noh husích a bude ti pomoženo. (Hradecko.)
- Otře-li se nemocný žlutým housetem, zbaví se „žloutenky“. (časopis Krkonoš V. č. 4.)
- Koho bolí v krku, má se po třikráte otříti malým housetem nebo si krk obvázat kožešinou z „chramostejla“. (časopis Krakonoš)
zdroj: Knižní archív Antonín ViK, Ptactvo v názorech a pověrách, 1895 - Josef Bartoš
vyobrazení: obraz Antoš Frolka (1877-1935)
