Pojmenování „pašije“ (= utrpení ponížení) se používá pro části evangelií, které se týkají umučení Ježíše Krista. V římském ritu se pašije (tj. úryvky z evangelií o utrpení Krista) čtou dva dny v roce. Na Květnou neděli se podle ročního cyklu čtou pašije z jednoho ze synoptických evangelií, zatímco na Velký pátek se čtou Janovy pašije. Obvykle nemají formu pouhého předčítání knězem jako při čtení evangelia v ostatních dnech roku, ale jsou částečně dramaticky ztvárňovány. Většinou je čtou tři lidé, kteří mají rozdělené role (Kristus, vypravěč a ostatní postavy), nebo jsou v tomto rozdělení zpívány. Někdy se při zpěvu zapojuje i sbor, který dostává roli lidu.
Pašijemi se v hudbě označuje ta skladba, která zpracovává doslovný či parafrázovaný evangelijní text o utrpení Ježíše Krista. Podle toho, kterým evangeliem se řídí, se rozlišují Matoušovy, Markovy, Lukášovy či Janovy pašije. Všechna čtyři pašijová vyprávění zpracoval například Johann Sebastian Bach (Matoušovy pašije), inspiraci v nich nalezl i Bohuslav Martinů (Řecké pašije).
Pašijové hry, divadelní představení, největší rozmach spadá do 14.- 15. století ve městech, jejich popularita se nejdéle udržela na venkově, kde se postupně staly tradicí. V Česku tradice pašijových her stále žije v Hořicích na Šumavě. První písemné doložení Hořických pašijových her se datuje k roku 1816. V roce 1893 byla pro pašijové hry postavena nová divadelní budova a v prvních dvou letech navštívilo představení 80 tisíc návštěvníků. Mezi hosty byli také členové císařské rodiny, členové předních šlechtických rodů, vysocí církevní hodnostáři a další významné osobnosti. V roce 1897 zde američtí filmaři natočili Hořický pašijový film, první hraný film natočený na území dnešní České republiky. Pašijové hry se konají každý rok v letních měsících v hořickém přírodním amfiteátru. Známá je také pašijová hra, Co se stalo s Ježíšem, která se hraje každý rok v úterý svatého týdnu ve Žďáru nad Sázavou.
Pašijová vyprávění tvoří více či méně zřetelně oddělenou část kanonických evangelií, která předchází závěrečné části o vzkříšení. Patrný je zájem tvůrců evangelií i tradice, z níž čerpali, na detailním popisu posledních událostí Ježíšova života, jak vyplývá ze srovnání délky a podrobnosti první části, věnované Ježíšovu životu, a části druhé, tj. pašijí. Ve všech evangeliích jsou pašijová vyprávění plna starozákonních citací a teologických interpretací, které představují Krista jako (předpovězeného) trpícího Božího služebníka, který svým utrpením naplňuje Písma. Kanonická zpracování této necelý den trvající epizody byla časem doplněna o množství výkladů, souvislostí i legendárních doplňků.
zdroj: Wikipedie
vyobrazení: pohlednice, Josef (Joža) Koudelka (1877, Klobouky u Brna – 1960, Praha), umělecký malíř Slovácka
