O masopustu na našem venkově - ostatkové právo, chasa a volba stárka
Po dobu oslav ostatků (masopustní neděle, pondělí a úterý) přebírá tradičně starost o pořádek v obci chasa, z jejíhož středu jsou voleni stárci. Pokud se volby stárkovského výboru neodehrály při hodech nebo na Štěpána, pak tomu na Moravě bývalo právě v době masopustu. Místy se volili na celý rok až zase do ostatků dva stárci a dráb, jinde zase čtyři stárci a někde si na tyto tři dny dokonce zvolili celý obecní výbor. Zvolení stárci si pak museli od starosty vyžádat udělení ostatkového práva. To znamenalo, že na tři ostatkové dny byla vesnice pod stárkovou pravomocí.
Vnějším odznakem moci tohoto masopustního úřadu bylo právo a ferula. Právo je šavle různě ozdobená šátky a fábory, která se obvykle o tancovačce zabodla v hospodě do trámu. Na Vyškovsku bývalo na šavli blízko konce navázáno bílých, červených a modrých šátků hedvábných a rozmanitých pentlí. Na Přerovsku nastrojili meč, šavli jako „panenku“ (loutku). Meč se ovinul „lipským“ červeným šátkem, na vrchu opásal se bílým fěrtuškem, na hlavě (konci) měl „kotouček“ (věneček z pentlí). Od věnečku přes fěrtušek (zástěrka) až na konec meče visela dvouloketní pentle, dole byl omotán lipský šátek. Takto vystrojenému právu se také říkalo „dróžka“.
Ferula (farula, fagula) byla na způsob veliké vařechy, na širším konci rozštípená, kteráž, když se jí udeřilo, hodně štěrchala.
Právo a ostatky držívala chasa různě, vše záleželo na místních lidových zvycích a tradicích. Např. v obcích na Drahanské vrchovině (střed Moravy) se v neděli večer sešel u starosty celý obecní úřad a pak se dostavila chasa. Dosavadní stárek předstoupil a poděkoval celému slavnému úřadu, že vždy pečoval o pořádek a dobrou kázeň mezi chasníky a prosí o dovolení, aby za jejich přispění a dozoru mohla proběhnout nová volba na budoucí rok. Starosta jim připomněl, jak důležitá je oboustranná shoda mezi chasou a sousedy, kterak v každé rodině, obci i zemi jest zapotřebí bedlivé hlavy, starající se o pokoj a pořádek. Toho lze jen dosáhnout, je-li moc výkonná v rukou řádných představených. I napomíná jich, aby si za vůdce volili chasníky mravopočestné a svědomité, ku kterým by měli důvěru a jich poslouchat chtěli.
Potom se přikročilo k volbě, která se vykonala ústním vyjádřením shromážděné chasy, kterých kamarádů si přejí za stárky. Napřed se volí první stárek, potom druhý a konečně dráb. Po volbě dráb sednul na židli a opřel se o lenoch. Přikročil první stárek a vysázel mu „ferulou“ pět na záda, po něm to samé i druhý stárek. Pak mu odevzdali ferulu, odznak to výkonné moci drábovy, kterou si opentlenou na pravou ruku uvázal. Dříve mu odevzdávali také „právo“. Chasa poděkovala představenstvu a požádali, aby jich poctili svou návštěvou v místním hostinci.
Každý stárek si zvolil svou stárkovou (stárku) a dráb drábovou. První stárkovou bývala nejbohatší děvče z dědiny, a rodiče si pokládali za čest, vyhlédl-li si stárek jejich dceru za svou družku. Vyvolené stárky odeberou se s ostatními děvčaty do hostince, kde jim chasa s hudbou svou čest vzdá, napřed první a potom druhé stárce.
Zvolené stárkové představenstvo přijímalo v době ostatků dospělé mladíky mezi chasu. Věk pro vstup mezi chasu, dospívající svobodnou mládež se krajově různil, zpravidla to bylo 16 let, někde více, někde méně. Přijatý chasník pak musel ostatní pohostit pivem a vínem a musel plnit povinnosti chasy, která se ve vsi starala o běžné zábavy, ale i o významné místní oslavy. Jako znamení své příslušnosti k chase pak mohl mládenec nosit za kloboukem voničku a pérečko (kosírek, kosárek – kohoutí péra), ale jen v neděli a o svátcích. Nosit tyto ozdoby z kytek a ocasních kohoutích per každý den bylo výsadou stárků.
Když přišel přespolní chasník k muzice, musel stárka o povolení k tanci poprosit. Dopustil-li se někdo z chasy nějakého přestupku, musel se podrobit trestu stárkem vyměřenému, který na něm dráb vykonal ferulou na provinilci na židli sedícího a o lenoch opřeného. Za zvláštního hudebního doprovodu dráb provinilce obskakoval a v určitých přestávkách určený mu počet ran ferulou vysazoval. Při tanci stál vždy jeden stárek v kole a pečoval o náležitý pořádek.
O masopustním pondělí odpoledne vystrojila první stárková hostinu, na kterou se dostavil s hudbou obecní úřad a chasa. Obě stárky a drábová zasedly za stůl, a chasníci kolem nich. Večer toho dne, jakož i v úterý večer vybíral se od děvčat „pargalt“. K půlnoci seřadily se stoly na dvě strany, pokryly se bílými ubrusy, a na nich se postavilo několik bílých mís. Hudba zahrála zvláštní tanec, a první stárek otočil se se svou stárkovou v kole, zavedl ji k prvnímu stolu, kde ji usadil. Po něm usazuje svou tanečnici druhý stárek a dráb, pak ostatní chasníci každý svou tanečnici a na konec i ženy vdané. Přitom vkládají tanečnice peníze na mísy, první stárkové také, neb se tu chtějí ukázat. Z těchto peněz se zaplatila hudba a ostatní útraty; čeho se nedostávalo, na to se složilo.
V úterý ráno chodila chasa s hudbou po dědině, vybírala vejce, slaninu, koblihy atd. Z takto vybraných příspěvků pořídili večer společnou hostinu. Do společné pokladnice vybírali mimo to i peněžitě dárky. Některé dostaly za komináře, žádaje poplatku od vymetení komína, jiný prodával kvasnice atd. Hudba je doprovází, v každém domě zahráli kousek, a chasníci zatančili s hospodyní a domácími dcerami „na len a na konopě.“ (konopí).
Vyprávění z časů dávných i nedávných I. (l. p. 1892)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: Veselé chvíle v životě lidu českého, autor: Čeněk Zíbrt
fotografie: Strání, fašank
