V roce 1751, 21.8. vyhlásil hr. Blümegen, předseda moravské representace a komory v Brně, „Ohňový patent“ o 30 článcích, kteréž mají na zřeteli zabránění a hašení požárů toliko na vesnicích. Pomoc při hašení ukládá se za povinnost, jejíž neplnění má býti trestáno prací v železích nebo vězením. Aby oheň snadno nevznikal, zapovídá se sušiti len na kamnech, pazderny a chlebové pece ať jsou po straně; kuchyně a komíny mají býti zděné, každá chalupa ať do roka má zděný komín.
V 18. století se stavěly chalupy převážně dřevěné, kryté doškem nebo šindelem. Většinou neměly komín a kouř volně unikal stropním otvorem, nebo byl komín dřevěný (pouze vymazaný hlínou). Požáry tak bývaly častým jevem. Aby se předešlo rozsáhlým škodám, bylo potřeba zavést nová protipožární opatření.
Došlo k zásadním změnám ve stavbě obydlí. Ohňový patent stanovil, že do roka měla mít každá chalupa zděný komín, postupně měla být všechna stavení zděná, s mazanicí na střevíc tlustou. Bylo však obtížné tato nařízení realizovat, neboť chudí si to nemohli dovolit a v té době existovalo málo cihelen. Budovy, které sloužily například ke skladování obilí, musely být dál od vesnic, aby se případný požár nešířil na obydlená stavení. Patent stanovil, že pazderny a chlebové pece mají být po straně chalupy.
Dalším opatřením byl například zákaz skladování suchého dříví u topeniště a povinnost pravidelného čištění komínů. Mezi protipožární opatření patřila i výsadba listnatých stromů (např. lip a vrb), aby nedocházelo k přenášení požárů mezi jednotlivá stavení tak rychle. Nařízení zapovědělo střílení a vypouštění rachejtlí o svatbách, zapovědělo svatojanský oheň a zapovědělo používání posvět (loje ke svícení) mimo světnice.
Z hlediska požární prevence byla ustanovena služba nočního vartýře (hlídač, strážce), který v případě požáru upozornil ostatní, a to troubením nebo zvonem. Z toho důvodu se začaly na návsích budovat zvoničky. Jednalo se o drobné stavby s hranolovým či jehlancovým základem završeným roubeným patrem. Některé zvoničky se postupně staly kapličkami, jiné byly zabudovány do hasičských zbrojnic. Větší obce k tomuto účelu využívaly kostelní zvony. Ohňový patent nestanovil, jak má zvonička vypadat, proto nebylo zvláštností, že některé chudší obce měly zvon zavěšen pouze v korunách stromu a nebyl ani chráněn stříškou.
Obce měly dbát na dostatečnou zásobu hasební vody – vybudováním dolin na dešťovou vodu a také hloubením nových studní. Změnil se i způsob ukládání požárního nářadí (kožená vědra, žebříky nebo trhací háky) – nově na “suchém místě uprostřed dědiny nebo u kostela”. Již ne v domě rychtáře nebo na radnici, kam se v případě požáru nebylo možné rychle dostat. Při hašení požáru patent například stanovil povinnost rozbourat dřevěná stavení v blízkosti požáru.
Byly také budovány obecní kůlny nebo přístřešky – základ hasičských zbrojnic. Patent stanovil i minimum požárního vybavení: vsi s více než 20 chalupami musely do měsíce opatřit dva háky, dva žebříky a dva ruční stříkače, taktéž i kožené vaky na vodu (5, 10, nebo 15 litrů podle velikosti obce), větší obce a města pak ode všeho alespoň 2× více.
Patent „Řád k hašení ohně“:
Dne 24. ledna 1787 vydal Josef II. nový patent, „Řád k hašení ohně", který zpřísňoval a upřesňoval požadavky prvního patentu, a to ve zvláštním znění pro města a v jiné úpravě pro vesnice. Pro vesnice bylo předepsáno, že nová stavení mají být vzdálena od sebe alespoň sáh daleko a že stodoly se musejí stavět od domů, za zahradami, a kde jsou již uvnitř vsi, má se k nim vysaditi listnaté stromoví, zvláště ořech a lípa, a to alespoň na čtyřech rozích. Pazderny a kovárny měly být stavěny za dědinou, dřevěné komíny a kouřenice byly zakázány.
Stavět celodřevěné domy bylo zakázáno pod pokutou, stavba až pod střechu musela být z kamení nebo vepřovic. V každé dědině měly být zřízeny koňské brody a kalužiny z nachytané dešťové vody. V každém domě i v obci (u kostela) mělo být hasicí náčiní v domě (žebřík, hák, konve, plechová lucerna), obec měla mít ruční stříkačku. Bylo zakázáno podkuřování dobytka a bylo zakázáno sušit len na kamnech. Úředník vrchnosti, rychtář obce a kominík měli třikrát ročně prohlédnout komíny, kamna a ohniště ve všech domech.
Dne 15. února 1816 byl vyhlášen dvorský dekret, který obnovil zákaz stavět domy ze dřeva. Dekret z 30. března 1816 uvádí, že zákaz stavět ze dřeva se vztahuje také na vedlejší hospodářské stavení a na ploty. Opakované vydávání ohňových patentů svědčí o tom, že nebyly ve všem respektovány nebo že byly obcházeny.
Přesné znění Ohňového patentu:
Ohňový patent císařovny Marie Terezie, celým názvem „Řád k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny Markrabství Moravského“. Obdobných patentů se v pozdějších letech dočkaly i Čechy r. 1755 a o rok později i Slezsko. Josef II. pak v roce 1787 vydal patenty ustanovující řád k hašení ohně a řád proti ohni pro zemská města a městyse, kterými upřesnil a zpřísnil požadavky z patentů prvních. Ohňové patenty řešily nejen první základy stavebních protipožárních opatření, ale také první protipožární opatření z hlediska hasebního zásahu.
Zdroj: wikipedia - https://cs.wikipedia.org/wiki/Oh%C5%88ov%C3%BD_patent
Obraz: Vilém Trsek (1862 – 1937, Praha)
