Lidové zvyky, pověry a jak svatého Floriánka uctívali na Hané
Dříve než každou hasičskou zbrojnici ozdobila soška svatého Floriána, hledali lidé ochranu u jiných nebeských přímluvců. Hlavní slovo měla svatá Agáta, lidově zvaná Háta, jejíž patronát nad ohněm úzce souvisel s jejím mučednictvím. Dlouhou dobu tento úkol sdílela se svatým Vavřincem, dalším mocným ochráncem proti požárům. Teprve s rozkvětem barokní zbožnosti v 18. století začal v českých zemích dominovat kult svatého Floriána, který oba starší patrony postupně odsunul do pozadí.
Kult sv. Floriána se v 18. století rozšířil do českých zemí z Rakouska a za krátkou dobu se zařadil mezi naše nejpopulárnější světce. V polovině 19. století, kdy začaly vznikat sbory dobrovolných hasičů, přijaly hasičské spolky sv. Floriána za svého patrona. V den svátku pořádaly procesí k jeho soše nebo slavnost svěcení nové stříkačky. Jeho sošky měly ve výklenku na průčelí tisíce domů na venkově i ve městech. Větší sochy se stavěly na veřejných prostranstvích, na návsích nebo u kostelů. O jedné z posledních tradic je zmínka z Hané, kde ještě na začátku první poloviny minulého století hlásil ponocný:
