V těchto dnech na přelomu druhé a třetí dekády měsíce října střídá tereziánské babí léto šimonská chladna, které trvají až po poslední dny tohoto měsíce a zároveň jde o třetí úsek babího léta. V dlouhodobém průměru se v tomto období dostavuje výrazně chladnější počasí.
V dnešních (20.10.) vendelínských pranostikách se mluví o právu volné pastvy na sklizených zemědělských pozemcích, které mělo svůj původ v úhorových soustavách hospodaření. Na našem venkově bylo leckde využíváno ještě do poloviny 20. století. Když pak uhodily mrazy, pastva skončila. Malí pasáčci přestali chodit do školy a doma pomáhali třeba s draním peří. Nevlídná zima jim poskytovala dost zábavy na ledě a na sáňkách. Doma pak v zatopené jizbě večer nastaly přástky, s nimiž se do stavení přistěhovaly milé pohádky, pověsti a písně. Přišel svátek sv. Mikuláše, adventní roráty, veselé svátky vánoční se štědrými koledami a všichni se v novém roce už zase těšily na jaro, až vyženou dobytek na pastvu.
Svatý Vendelín je patronem pastýřů, poutníků a sedláků. Drží také ochranou ruku nad dobytkem a poli. Proto najdeme v polích tolik Vendelínových soch. Podle legendy se narodil asi kolem r. 552 ve Skotsku jako královský syn. Jako dvacetiletý vykonal pouť do Říma, zde přijal od papeže požehnání a vydal se na sever do oblasti Trevíru. Poblíž, v zalesněných kopcích, se usadil jako poustevník. Zde ho potkal jakýsi zeman, který ho snad považoval za líného tuláka a vyzval ho, aby darmo nejedl chléb a pásl mu alespoň vepře. Někde se hovoří o ovcích nebo jen o dobytku. Se stádem prý rád zamířil ke vzdálené hoře, kde se s oblibou modlil. Když se na takovém vzdáleném místě setkal s majitelem dobytka, byl od něj pokárán, že se ani do večera nestačí vrátit. Vendelín byl však doma i se zvířaty dříve než on. Tento pán mu pak na příhodném a blízkém místě nechal postavit poustevnu. Tato legenda zavdala příčinu tomu, že již ve středověku se sv. Vendelín i v českém lidovém prostředí stal patronem pastýřů a chovatelů dobytka.
Pranostiky:
- Od svatého Vendelína, pastvinou celá krajina.
- Když Vendelín slzy roní, každou práci zajíc honí.
(pokud bude nepříznivé počasí, bude pak málo času na venkovní zemědělské práce)
- Svatý Vendelín má své právo.
- Patron pastýřů svatý Vendelín, pást všady povolil.
- Svatý Vendelín je tady, pastevci paste všady!
- Svatý Vendelín otvírá pastvě branky a také šranky.
Na závěr další legenda o sv. Vendelínovi:
Další legenda o Vendelínovi vypráví, že po jeho smrti měli starosti s jeho uložení do země. Vendelínovo tělo se následujícího rána údajně vždy nacházelo vedle hrobu, a tak ho mniši naložili na káru a nechaly voly, ať ho zavezou, kam chtějí. Na voze pak tělo volské spřežení odvezlo do míst, kde světec nejvíce a nejraději setrvával na modlitbách. Nad jeho hrobem vzniklo poutní místo a později město St. Wendel nad Sárou. Nachází se 170 km od Frankfurtu. Kaple a chrámy, zasvěcené sv. Vendelínovi, jsou četné nejen v Evropě, ale najdeme je i v jižní Americe, Africe a v Číně. Atributy sv. Vendelína jsou: dobytek (častěji ovce), hůl, chlapec, pastýř či poustevník, mošna, pes.
Jeho svátek může být slaven 19.10. - 21.10.
zdroj: knižní archív Antonín Vik a Zdeněk Vašků – Velký pranostikon
vyobrazení: obraz, František Xaver Procházka (1887-1950)
