Sudička je slovanský démon osudu, u nás jsou známy jako Sudice, Rodičky či Věstice a víra v ně je doložena již z 15. století. Úcta k sudičkám byla odedávna veliká i proto, že byly pokládány za nejbedlivější ošetřovatelky domácího krbu a rodinného štěstí. Poslové sudiček jsou prý Svatojanské mušky nebo slunéčka. Proto babičky napomínaly své vnučky, aby zářící mušky ani berušky nezabíjely nebo, že se sudičky budou hněvat. Z tohoto důvodu se pověrčivé dívky dotazovaly těchto drobných broučků na svůj příští osud.
Pokud jde o české lidové představy o sudičkách, obyčejně se věří v existenci tří těchto ženských bytostí, představovaných jako sličné panny nebo přívětivé babičky, při čemž nejstarší je nejmocnější. Vystupují však i v jiném počtu, od jedné až po 13 sudiček, které se např. objevily v pohádce Šípková Růženka, přičemž ta poslední byla zlá.
Také se věří, že jde o éterické vysoké postavy, mající těla téměř průhledná, šaty z mlhy, bledé líce, ale očí jiskrných, jež dovedou okouzlit a očarovat. Jsou často oděny v dlouhý šat a zahaleny plachetkou, vše v barvě bílé. Můžou být oděny i různě: dvě mají lesklé hedvábné šaty a drahý šperk ve vlasech, třetí pak prostý oděv, na hlavě věnec, obyčejně z lesního kvítí nebo vonných květin. Kdo je spatří, ztuhne často hrůzou a nemůže se hnout z místa, jen člověk narozený na novou neděli (Boží hod velikonoční) má moc spatřit všechny nadpřirozené bytosti, jakmile se někde objeví.
Přicházejí v noci (o půlnoci), když všechno spí, aby nikdo neslyšel jejich řeč. Podle českých pověr prý sudičky nejdříve pošlou na šestinedělku hluboký spánek a potom teprve určují nemluvněti osud. V některých podáních nevstupují do světnice, ale zůstávají za okny nebo sedí na střeše a věští mu osud z hvězd. Jejich výroky se týkaly především třech okruhů života novorozence: věku kterého se dožije, chudoby či bohatství a způsobu smrti. Z tohoto důvodu byla třetí Sudička často ztotožňována se smrtí. Typická byla také představa, že Sudičky život člověka předou jako nit, jejíž délka určovala kolika let se dožije, a nejstarší z nich ji přestřihává. Aby byl dítěti zajištěn příznivý osud, tak bylo třeba si tyto bytosti si naklonit. Proto v Čechách pro sudičky prostírali stůl čistým ubrusem, přistavovali ke stolu židle a na stůl kladli chléb, sůl a máslo, někde dávali i sýr a pivo. Věřilo se, že také po křtinách je třeba pro ně na stole nechat zbytky jídel. Také se dají usmířit dary, každá miluje něco jiného. První se může těšit za předení, druhá soukání a třetí z přestřihování: spatří-li tedy ve stavení kolovrat a nůžky, usoudí dítěti příznivější osud. Naopak nedodržení zvyků mohlo vést k tomu, že sudičky novorozence podvrhly nebo mu určí osud nepříznivý a špatný konec života.
Pokud sudičky vstoupí do světnice prý si nejprve všimnou zda-li se na ně nezapomnělo a pokud je vše v pořádku a v domě je ticho, vezmou nemluvně a položí je na stůl vedle chleba a soli a určují mu příští osud, jemuž se již nemůže vyhnout. V některém kraji se vypravuje, že sudičky tancují kolem stolu nebo kolébky a drží se za ruce. Osud novorozenému dítěti pak určují z dlaně. V rukou mají hořící svíčky, jež zhasnou, jakmile dítěti osud oznámily.
Aby dětem dobrých lidí blažený osud určily, snažily se sudičky předem o jejich dobrotě přesvědčit, proto přicházely do stavení v rozličných podobách, často se objevily jako žebračky.
Podle toho, co bylo doposud řečeno, zdálo by se, že sudičky mohou novorozeňátku ustanovit osud dle libosti, dobrý nebo zlý, ale není tomu tak. Sudičky jsou podrobeny vyšší moci, jež jim vládne a užívá jich jako prostředku, aby stanovený osud člověku ohlašovaly. Určují tedy osud lidem z vyšší moci.
Leckde však na sudičky nevěřili, ale důvěřovali v Boha, jenž každému novorozeněti ihned posílá andělíčka strážníčka, jenž vede potom malého světoobčana na niti života po celý život až do smrti. Zlý člověk svým jednáním tuto nit přetrhne, čímž se ovšem zbavuje nebe, poněvadž po této niti vytahuje anděl duši z těla do věčné blaženosti.
Babí léto lid pokládá za předivo, jež sudičky předouce lidem niť osudu z oblak na zem upustily. Někde tato vlákna nazývají „prádlo panen“ a věří, že lidem i zvířatům škodí.
zdroj: archiv Antonín ViK,
časopis: Zlatá Praha, 1890, číslo 44, napsal Josef Košťál
www.wikipedia.org
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
