Lidové pověry a představy o můrách mají v našich krajích různé podoby. Např. v okolí Nadějkova (u Tábora) se věřilo, že také matka může zavinit, že se dítě stane můrou. Překročí-li totiž při úvodu kostelní práh dříve, než má a smí, anebo ohlíží-li se kolem, když jde k oltáři, stane se dítě, s nímž k úvodu šla, můrou. Nejčastěji bývala můrou žena, muž jen výjimečně. Člověk-můra má velice tvrdé spaní, o půlnoci opouští jeho duše tělo a těká po místech více méně vzdálených. Kdyby někdo na ni v tuto dobu zavolal ihned umře.
Tak jednou jakýsi hospodář v Nadějkově měl děvečku, která se o půlnoci stávala můrou. Kdysi po půlnoci na ni domácí volal, aby šla zkontrolovat do chléva dobytek, ale za živý svět se jí nemohl dovolat a ráno ji našli mrtvou.
Tento článek je exkluzivní obsah pro premiové uživatele
