Přišel-li by poutník ve třináctém století do podhůří Šumavy, objevil by zde nově vzniklé město Klatovy, které díky úrodné půdě přinesené řekou Úhlavou obklopovaly rozlehlé chmelnice. Také se v okolí znamenitě dařilo sladovnickému ječmenu, a to všechno byly předpoklady, které umožňovaly v dávné minulosti města věnovat se výrobě a následně konzumaci moku zvaného "Pivo". Vrchy kolem města porostlé smíšenými, hlavně však dubovými lesy chránily chmelnice před studenými větry.
Chmelařství na Klatovsku bylo značně rozšířené již za krále Jana Lucemburského, který vládl v zemích českých v letech 1310 až 1346. Ten také udělil městu Klatovy právo "MÍLE", které chránilo obchodníky ve městě před konkurencí z vnější a nedovolovalo do vzdálenosti jedné míle od městských hradeb provozovat hostinskou a jinou obchodní, či řemeslnou činnost. Za válek v patnáctém století došlo k úpadku chmelařství, ale za vlády Jagelonců se opět obnovilo. Město Klatovy bylo doslova obklopeno chmelnicemi kolem dokola. Nejvíce jich ale bylo na Loubském předměstí směrem na Vejhořici a k Soběticům. Nalézaly se také za cihelnou pod Hůrkou, na Rozhrání, na Chuchli, prostě kol dokola. Tuto tradici dodnes připomínají třeba názvy ulic v Klatovech jako Na Chmelnici a podobně. Dodnes dokonce v místech kolem dnešní železniční stanice Klatovy – město rostou spousty divokého chmele.
Práce na chmelnicích vykonávali kopáči, řezáči, navodičky chmele a jeho česáči. V prvním desetiletí sedmnáctého století se velikost chmelnic začala určovat podle počtu hromad chmelových tyčí. Klatovský chmel nebyl tak kvalitní a tvrdý jako chmel Žatecký. Byl měkčí a náchylnější ke zkáze. Proto se také česal jiným způsobem než na Žatecku a také byl lacinější. Právě jeho cena byla hlavním lákadlem pro bavorské obchodníky, a proto měly Klatovy z obchodu s touto surovinou bohaté zisky. Klatovy byly v průběhu patnáctého, šestnáctého a téměř do poloviny sedmnáctého století chmelařskou velmocí v Čechách a svého zenitu dosáhlo před polovinou 16. století. Bavorští kupci, kteří klatovský chmel do té doby vyhledávali, se právě po polovině 16. století o zdejší produkci přestali zajímat. Jejich poptávka se obrátila do vzdálenější žatecké a úštěcké oblasti. O klatovském chmelařství se sice hovoří ještě v druhé polovině 17. století, v té době se však již nacházelo v úpadku.
Pozemky, které nebyly chmelnicemi se používaly zejména pro pěstování kvalitního sladovnického ječmene. Pěstování chmele bylo pro klatovské měšťany výrazným zdrojem příjmů, a proto se udrželo několik století. V 80. letech 19. století, v souvislosti s agrární krizí, se v Klatovech objevila snaha o znovuzřízení chmelnic, které měly nahradit méně rentabilní plodiny. Došlo ke založení pokusné chmelnice. Hlávky, které z ní pocházely, byly podrobeny chemické analýze, jejíž výsledek měl dokládat vysokou kvalitu chmele, srovnatelnou téměř s chmelem žateckým. Její cíl, kterým byla především propagace zdejšího chmele, ovšem nebyl naplněn. K obnovení pěstování chmele na Klatovsku totiž nedošlo.
Zdroj: FB - Stará Šumava a kousek Českého lesa, truhlářský ateliér Kůs
Radek Sedláček, Dvořák, J., 1975. Vývoj perspektivy a předpoklady pivovarnictví v Západočeském kraji, Pěstování chmele na Klatovsku - Treybal Rudolf, 1854-1911
pohlednice, z roku 1961
