Na svatého Tomáše nejdelší noc je naše: o počasí, pověry a pranostiky (21.12.)

Úvodní pranostika pochází z roku 1528. Tímto dnem začíná astronomická zima: nastává zimní slunovrat, nejdelší noc v roce a zároveň nejkratší den. Dnešek náleží k období svatotomášské zimy, která nastupuje na přelomu první a druhé prosincové dekády a trvá přibližně do poloviny poslední dekády prosince, zhruba od 10. do 25. prosince. Toto období bývá zpravidla ve znamení klidnějšího, chladného počasí, často mlhavého či zataženého, které už nezřídka nese výraznější zimní rysy. Po tomto období nastupuje vánoční oteplení (vánoční oblevy).

Svatotomášské noci se připisovala čarovná moc. Večer na sv. Tomáše "sejí" dívky na Žďársku pod pohlavničku (zhlavec) semeno, říkajíce: "Sv. Tomáši, tvoje semeno seju, pověz mně pravdu, koho dostanu." a o kom se jí v noci zdá, toho si vezme. Podobně ve Zvoli na Zábřežsku „vdavekchtivé dívky rozhodivše před spaním semeno řebíčkové pod zhlavec, prosívají apoštola Tomáše, aby jim ve snu ukázal obraz muže jim souzeného.“ V některých zemích se dávaly chudým peníze, nebo dárky a bylo povoleno žebrání. Na Hořicku oslavovaly dlouhou svatotomášskou noc ženy-přadleny a dračky: Předly a draly peří až do půlnoci a pak si vystrojily hostinu. Předem napekly koláče a buchty, navařily „bílé kafe“, nachystaly jablka a křížaly a pěkně nezdravě v noci hodovaly.

V tradici německého etnika na západě Čech byla svatotomášská noc první z dvanácti tzv. Rauhnächte počítaných do svátku Zjevení Páně, v níž vrcholila podle pověrečných představ moc škodlivých sil. Na obranu proti nim sloužily osvědčené prostředky, jako vykuřování domů, kropení stájí a chléva svěcenou vodou, krmení dobytka posvěcenými bobulemi vavřínu a solí. Tyto praktiky známe především ze Šumavy. K zákazům pracovních činností na svátek sv. Tomáše patřil zákaz předení, který byl na Chebsku podmíněn strachem z démonické bytosti Frau Holle, která by přísně ztrestala ty ženy, které by zákaz porušily. (Zd. Vejvoda, ČR)

Co nám přináší svatý Tomáš: (dle selského kalendáře z roku 1867)

Svatý Tomáš do Judy poslán byl,
praví, abys mnoho ven nechodil.
Jest venku mnohý sníh a led,
mrazem se potí mnohá zeď.
Raději poseď v teplé světnici,
kaž sobě dáti piva konvici.
Chceš-li dobré rady poslouchati,
neměl bys tehdy psa z domu vyhnati.

Nastává astronomická zima:

Z astronomického pohledu je zimní slunovrat okamžikem, kdy Slunce na své každoroční dráze pozemskou oblohou dosáhne nejjižnějšího bodu, tedy se dostává do nejmenší výšky nad obzorem v průběhu roku. K tomu dochází zpravidla 21. nebo 22. prosince. Výjimečně se tak ale může stát i 20. prosince (naposledy roku 1697, příště 2080) nebo 23. prosince (roky 1903, 2303). V měsících, které zimnímu slunovratu předcházejí, se zkracují dny a místo na obzoru, v němž ráno zahlédneme první paprsky vycházejícího Slunce, se čím dál tím víc posouvá na jihovýchod. Právě v den zimního slunovratu však nastane zlom, pohyb Slunce se obrátí, místo jeho východů se začne posunovat zpět, tedy směrem k severovýchodu, a den se bude opět prodlužovat.