Známe tu klasickou situaci mikulášského večera: Mikuláš tradičně obdarovává děti, anděl napíše každému dítěti záznam do velké knihy a děti světci zazpívají nebo řeknou básničku. Čert chrastí řetězy a hrozí, že zlobivé děti odnese, ale anděl se zlatou hvězdou na čele a v bílém šatu děti chrání a samozřejmě vždy uchrání. Přeci by dítě nedal této démonické bytosti, která v českém podání pochází z pekla a odtud se vydává mezi lidi, aby získal úpisy a později za své služby duše, které po určené době peklu propadnou.
Čerti nás provázejí pravděpodobně od úplného pravěku. Lidé si totiž už od počátku všímali, že existuje jakási nepřátelská síla, protiklad dobra. Prostě zlo, které je přítomné v okolním světě i v nich samotných. Cítili, že je mu třeba se postavit a bojovat s ním. Jenže jak bojovat s něčím, co není vidět? Naši předkové se proto pokoušeli si toto zlo nějak představit, a tak vznikla podoba čerta.
