Tato postava byla možná i první, která se během vrcholu masopustního veselí objevovala, a to o Tučném čtvrtku vpodvečer. O masopustě chodili v Kratonohách před několika lety dva »maškaradi«. Jeden s houslemi byl ustrojen za ženskou, druhý oděn byl obráceným kožichem v půli povříslem převázaným a na hlavě měl papír z homole cukrové. Vstoupili do světnice, dali pozdravení a druhý spustil, “Já, pan Pronobus, vinčuju vám šťastný a veselý masopust, abyste šišky, báby smažili a mně taky něco darovali. Ať je šiška nebo bába, to má huba všecko ráda. Ať je bába nebo šiška, to má huba všecko stříška.“ Po této deklamaci chopili některou z domácích ženských a potančili po světnici. Obdarováni odcházeli dále.
Účel tučnočtvrteční maškary s „panem Pronobusem“ v jehož jméně je snadno k poznání zkomolenina církevního „pro nobis“- byl získati dary na výstroj mumraje po ulicích v posledních třech masopustních dnech. Panu Pronobusovi jde tedy o osobní zištnost a jménem se k tomu přiznává.
