Severočeská varianta kobyly, typická zejména na Podřipsku. Maska brůny byla nákladnější a také mnohem strašidelnější. Představovala ale i bílého koně, podobala se někdy žirafě, velbloudu, beranu nebo koze. Na hlavě měla připevněné kozí nebo beranní rohy.
Nejčastěji má brůna však podobu koně, který se dříve na venkově vyskytoval běžně a touhou každého hospodáře bylo mít dobré koně, byla to jeho pýcha.
Brůna přitom neznamená nic jiného, že jde o koně bílé barvy, bělouše. Bílá, díky prostěradlu, je i maškara brůny (klibny). Bílý kůň byl vždy pro svou barvu považován za výjimečného, posvátného bělouše známého ze staroslovanských obyčejů. Dokládá to i toto starobylé proroctví: „A tu pojede (sv. Václav) po Karlově mostě, zakopne jeho brůna (bělouš) a vyrýpne kopytem z kamene Brůncvíkův meč. Ten je pevně a hluboko zazděn v Karlově mostě do pilíře.“ Bílá, díky prostěradlu, je i maškara brůny (klibny).
