Koleda, koleda, Štěpánku
Koleda, koleda, Štěpánku,
co to neseš ve džbánku?
Nesu, nesu kvasničky
na ty bílé houstičky.
Houstičky se upekly,
koláčky se spálily.
Houstičky nám dejte,
koláčky si nechte!
To je tuze maličko,
přidejte nám jablíčko.
Já jsem malý koledníček.
koleduju jak slavíček.
Nesu si koledu,
pad jsem s ní na ledu.
Psi se na mne sběhli,
koledu mi snědli.
------------------------------------------
Koleda, koleda, Štěpáne,
co to vezeš ve džbáně?
Vezu, vezu koledu,
upadl jsem na ledu,
psi se na mě sběhli,
koledu mně snědli;
a ten malej nejvíc,
roztrhl mně střevíc.
Co pak já mám dělati,
musím chodit žebrati.
Koledu mně dejte,
nic mě nehněvejte,
jestli mě rozhněváte,
všecky hrnce vám potluču,
co v polici máte.
autor: František Wenig (1849, Staňkov, Horšovský Týn – 1922, Praha), kniha vzpomínek na život vesnické školy – kolem roku 1860
z knihy: Obrázky ze staré školy, str. 136-137, vydáno l.p. 1917
z knihy: Vánoce, 1893
