Z hospodářských obyčejů, pověr a pranostik
Chov dobytka je nyní většinou stájový, ale v dřívějších dobách se dobytek pásl kromě zimního období venku pod širým nebem. Pásl se ne společných pastvinách – občinách – obyčejně ve společném stádě pod dohledem obecního pastýře. Když pak byly občiny rozděleny a v pole proměněny, nastal chov dobytka ve stájích. Jen v krajinách pohorských, kde byly pastviny zachovány a tam, kde bylo hospodaření trojdílné, páslo se dále pod širým nebem, a to z počátku na stráních a na úhorech. Po žních na strniskách a po podzimní senoseči i na lukách. Tam kde pásl každý na svém, tak pásly dobytek obyčejně hospodářovy děti, jedno po druhém, jen tam, kde jich bylo málo, zjednával se pasák nebo pasačka (pastevec, kravař, skoták).
Propouštění dobytka z chléva ven bylo důležitým okamžikem, a proto byly konány mnohé obřady pro ochránění dobytka. V některých krajinách na Domažlicku kladli před práh chléva drny, aby krávy nikdo neuhranul, neboť prvý člověk, který by se jinak kravám podivoval, zadívá se na drny o obdivuje tyto, tudíž krávám neublíží. Na Ostravsku zase přibili mezi dveře kudy dobytek vychází desku, na kterou položili drn travou dolů, takže dobytek procházel pod ním.
