Slovanské lidové podání pokládá jmelí, „metlu duchů“, za lék a kouzlo proti bolestnému spletení vlasů, proti koltunu (jde jen o spletení vlasů a je to spíše příznak nečistoty spojený s cizopasníky). Staří Čechové věřili u jmelí v moc hojivou a kouzelnou: „Proti velké padúcí nemoci (podoucnici) vezmi kůrky dubového jmelí, na prsty uvazovati na mezní na obú ruku, ať by kůže se dotýkalo. Item v mosazných prstenech zlatník zadělá těch kůrek, ať se prstu dotýkají. Také prsten dělají s hruškovým jmelím na palec na pravé ruce. Dokud jej nosí, nebude ho nemoc trápiti a když se chceš umýti, sejmi prsten a potom zase vstrč na palec a choď s ním.“
Léčebné účinky jmelí jsou známy již od starověku. Zakladatel lékárnické literatury Řek Dioskoridés jej doporučovali užívat pouze zevně a Hippokratés bylinu předepisoval na podrážděnou slezinu. Anglický botanik a bylinář Nicholas Culpeper (1616–1654) doporučoval jmelí ke zjemnění tvrdnoucí sleziny a k vyléčení starých oparů. Současně jej radil užívat při epilepsii a mrtvici.
Složení a množství jeho léčivých látek se do určité míry liší podle toho, na jaké hostitelské rostlině jmelí rostlo. Nejúčinnější léčivkou je jmelí parazitující na jabloni, hlohu a dubu, potom na jedli, smrku a borovici. Jednoznačně toxické je jmelí rostoucí na topolech, a proto se v léčitelství ani moderní farmacii nepoužívá.
Pro léčbu se sbírají větvičky nebo samotné listy, které se pak suší. Snižuje krevní tlak, posiluje srdeční sval a zlepšuje krevní oběh. Dokáže pomoci ženám při obtížích v období klimakteria nebo při pocitech strachu a nervozity. Jmelí léčí i choroby štítné žlázy, stimuluje imunitní systém, pomáhá při ženské i mužské neplodnosti. Používá se i na bolestivou menstruaci a další křeče, účinkuje i při závratích, a dokonce prý i proti hysterii. V poslední době představuje jmelí základní podpůrný přírodní lék při rakovině.
Jmelí se má sbírat pouze v prosinci (ideálně o zimním slunovratu) nebo pak na jaře v dubnu; v těchto měsících je nejúčinnější. Bílé lepkavé kuličky je nutné odstranit, neboť jsou toxické a pro léčebné účely nevhodné. Lístky i s měkkými konečky větviček se musí ihned po sběru nasekat, neboť rychle tvrdnou. Jmelí sušené nebo jako tinktura se však dá dnes běžně koupit, takže poměrně náročný sběr opravdu není nutný.“
Navzdory častým tvrzením není jedovatost jmelí jednoznačně prokázaná. Požití několika bobulí většinou nemá na organismus žádný účinek, ale při vyšší dávce může dojít k dráždění střeva.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, wikipedia.cz, Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého, 1950
vyobrazení: pohlednice
