Byla-li našimi předky vlaštovka půvabně pojmenována ptáček Panny Marie a svátek Zvěstování Panny Marie nazýván dnem Panny Marie lastovičné, nese náš nejrozšířenější zástupce vlaštovkovitých jiřička obecná podnes podle průměrné doby návratu, jméno svého kalendářního patrona – svatého Jiří. Podle lidových bájí je jiřička povahy veselé, miluje svobodu nade vše; zavřená v kleci hyne v několika dnech. Zvláštních schopností duševních nejeví. Vypravuje se, že byla původně hostinskou, a proto též jako pták miluje hluk a hádky. Hospodyně prý ji nemají rády, poněvadž se říká, že v tom domě jiřičky nejraději se hnízdí, kde jsou klepy na denním pořádku. Kde se mnoho jiřiček zdržuje, tam panují klevety a přirozeně také neshody. (Zdeněk Vašků, Velký pranostikon)
- Na svatého Jiří, jiřičky již víří.
- Ve svatojiřském týdnu přilétají jiřičky.
- Dokud nepřiletí jiřička, nepůjdou krávy na pastvu.
- První bouřky se dostavují na křídlech jiřiček.
- Návrat jiřičky ohlašuje návrat letních bouřek.
Největší skupinu fenologických pranostik měsíce dubna tvoří rčení, které hovoří o jiřských hadech a štírech. Tyto pranostiky jsou dosti přesné, protože s prvními hřejivými jarními paprsky vylézají studenokrevná zvířata, aby se zahřála. Mírné rozpaky ovšem budí označení „štíři“, ale jednoduché vysvětlení "výskytu štíra" v jiřských pranostikách podává historik J. Svoboda, domnívá se, že označení "štír" v pranostikách znamená totéž, co vyjadřovala staročeská slova ščur, jaščur či jaščerka, tedy, že se významově zcela kryje se současným pojmem "ještěrka". (Zdeněk Vašků, Velký pranostikon)
- Do svatého Jiřího nebojte se hada žádnýho.
- Dokud není Jiří svatého, neboj se ty hada žádného.
- V den svatého Jiří vylézají hadi a štíři, ale nejsou toho dne ještě jedovatí.
- Podle lidové víry se tento den otevírala země. Proto se neměla toho dne pít voda ze studní, protože prý byla jedovatá. V tento den vylézali z omlazené země hadi a štíři, aby pak trápili lidi po celé léto.
- Po svatém Jiří lezou hadi a štíři ze země a mají své právo.
- Na svatého Jiří vylézají z děr hadi a štíři.
- Svatý Jiří osvobozuje hady a štíři.
- Kolik se žába před Jiřím navrčí, tolik se po Jiřím namlčí.
- Křehotají-li žáby na svatého Jiří, věští zimu.
- Jak dlouho žába před Jiřím vříská, tak dlouho po Jiřím zima plíská.
- Jak dlouho žába před svatým Jiří křičí, tak dlouho po něm mlčí.
- Jak dlouho před Jiřím žaby vrčo, tak dlouho po nim mlčo.
- Na svatého Marka (25.4.) leze žába z jarka. (potůček, stružka)
- Může-li se havran na svatého Jiří v žitě skrýti, budeme nejspíš úrodný rok míti.
- Schová-li se na svatého Jiří vrána do žita, požehnané léto k nám pak zavítá.
- Vlaštovka přináší jaro, ale kukačka teplé dny.
- Na Tiburcia a Valeriána (14.4.) musí kukačka kuknout, i kdyby měla puknout.
- Kukačka dříve nezakuká, dokud se nenažere zeleného ovsa.
- Když zakuká kukačka, mohou se zahodit boty.
- Na svatého Jiří prý také slavík poprvé zazpívá.
- Slavík začíná zpívat, až když se může napít rosy z březového listu. (k příletu slavíka k nám dochází přibližně od poloviny dubna do prvních dnů května)
- Na svatého Izidora (4.4.) oráče, i ptáče si radostí zaskáče.
- Na svatého Rudolfa (17.4.) se má nahlížet do úlů, a jestli včely nemají dost potravy, má se jim nejlépe na schod měsíce, doplnit.
- Svatý Jiří zahajuje pastvu dobytka.
- Svatý Jiří, uživí krávy čtyři. (trávy je již dost)
- O svatém Vojtěchu (23.4.), chladno dobytčeti i člověku.
zdroj: knižní archiv Antonín Vik a Zdeněk Vašků - Velký pranostikon
