Jedle, básnička
Posvátné je ticho v lese,
ani snítka nepohne se,
drobotina ptačí, snivá,
nezapípne, nezazpívá.
Smutno je tam štíhlé jedli,
že jak soused smrček nedlí
v chrámu svatém, u jesliček,
v nichž dlí božský pacholíček.
Ach, kéž, aspoň malou chvilku
mohla stát též u andílků,
u božského nebes Krále,
vítat Jej, jak dítky malé,
jež Mu písně vroucně pějí,
prosby své mu přednášejí,
sdílejí též svoje žely,
obětují život celý!
Jak by ráda jedle malá
též za Krista život dala,
Jemuž „Sláva" všechno zpívá,
skála, řeka, les i niva!
Tento článek je exkluzivní obsah pro premiové uživatele
