V okolí Týnce nad Labem si vypravují staří lidé o Prašivci: Je-li had už hodně starý, přestane růst do délky a roste do šířky, až je tlustý jako mužská ruka. Počne také měnit barvu a z šedivého hada se stane „jiskrnáč". Takový starý tlustý had má barvy velmi pestré, je modrý, žlutý, do zlatova a zelený. Když se takový had vyhřívá na slunci, „tak hraje všemi barvami, až oči z toho přecházejí". Takovému starému hadu začnou za hlavou narůstat křídla, ale ta rostou dlouho.
Nejprve to vypadá, jako kdyby mu vylézaly dvě kůstky. Po čase mu narostou křídla, tak veliká jako „plejtva" (ploutve) „s takovou blanou, jako má netopejr", a ta blána je modrá. To však ještě had nemůže lítat, až když mu narostla křídla velká, to pak celý svítí jako paví ocas. Potom takový Prašivec lítal, ale jenom v noci. A když letí, tak svítí jako živý oheň, a jiskry jsou za ním vidět jako ze žhavého koštěte vyhazovaného do povětří o čarodějnicích (30. dubna). Mnohokrát je po něm vidět v povětří ohnivý pruh, když už odletěl. Takový starý, lítající had má skrýš v kamení, v lesích a na místech, kam žádný člověk nikdy ani nezabloudí. Teď snad už ani Prašivci nejsou, protože lidé všude vejdou a hady zabíjejí na potkání.
