Svěcení svící a jejich používání jako hromniček nám připomíná, že Pán je s námi, a proto se zapalovaly i kolem umírajících. Tento zvyk je velmi starý, jeho historie sahá až do středověku, šlo o ochranu před satanem, zlými mocnostmi. Hromniček užíval lid i při dalších náboženských obřadech. Ženy si např. dávaly světit svíce, aby neumřely bez světla. Přišel-li kněz k nemocnému, rozžehly se svíčky.
Při zaopatřování nemocného dávali domácí bedlivý pozor při odchodu kněze na kouř zhasnuté svíce stojící na stole. Šel-li kouř ke dveřím, nemocný brzy zemře, jde-li ke stropu, uzdraví se. Čeká-li se poslední hodinka umírajícího, obnášejí ho rozžatou hromniční svíčkou. Také někdo z přítomných hromničku staví na prsa nemocného a táže se ho: "Jene, přijímáš to světlo boží, které jsi na křtu svatém obdržel?" Může-li nemocný, tak odpoví: "Přijímám." Nemůže-li již však mluvit, odpovídají za něho příbuzní. Potom se hořící svící obnese. To se opakuje třikráte. Také se místy přítomní modlí a mění konec Zdrávasu říkajíce: "Svatá Maria, matičko Boží, pros za něj a nás hříšné, nevíme hodinku smrti naší. Amen." Tomuto zvyku se říkalo „obnášení“ a dělo se tak proto, aby nemocný lehce umíral.
- Jinde dávaly umírajícím věřícím hromničky do rukou, nebo byly rozžíhány u jeho hlavy, aby mu svíce v den očišťování panny Marie připomínala pána Ježíše a světlo věčné. Někde zase rozsvěcují hromničky, když někdo umírá, aby měl lehkou smrt.
- Když se kněz modlil u rakve, pozorovali přítomní svíci, kterou drželi v ruce. Hořela-li hezky vzhůru, znamenalo to, že zemřel člověk spravedlivý a jeho čistá duše přišla do nebe.
- Chodové věřili, že kdyby někdo o hromnicích tancoval, umřel by bez světla.
- Při pohřbu stavěli na rakve hromničné sloupky a u hlavy rozsvěcovali hromničky. Se světlem odnášejí mrtvého ke stálému odpočinku.
- Místy zase stavěli nebožtíkovi k nohám hořící lampičku a u hlavy se rozvěsvěcovala hromnice. Potom se pomodlila žena, která tělo omývala Zdrávas Maria a Anděl Páně; kdyby toho neučinila, musel by prý mrtvý vždy ve výroční den svého úmrtí vstát z hrobu a buď v kostele nebo na hřbitově u kříže, jenž uprostřed hřbitova stává, po celou noc se modlit Anděl Páně. Podobně prý se děje i zemřelému, jenž za svého života nikdy nebo málokdy se Anděl Páně modlil.
Svíce – hromnička – se v dnešní liturgii žehná v úvodních obřadech a pak se jde v průvodu s rozžatou hromničkou ke slavení eucharistie. Z nejstarších pramenů, jako jsou Ordines Romani víme, že papež během procesí směřujícímu do baziliky Panny Marie Větší (Sněžné) rozdával věřícím svíce. Není zmínka o jejich žehnání – to přibylo do liturgie až na přelomu 9./10. století.
Zdroj: Venkov, 1932 a Český lid, K. Pejml
vyobrazení: koláž Antonín ViK
