Už při poslední večeři s apoštoly přirovnal Ježíš chléb ke svému tělu a víno ke krvi. To se stalo podstatou svátosti přijímání jako hlavní součástí křesťanské mše. Slavnost Těla a Krve Páně, nebo-li Božího Těla začala být slavena jednak jako projev úcty a oslavy památky ustanovení Eucharistie a jednak pro zdůraznění reálné přítomnosti Ježíše Krista (Božství i lidství) v Nejsvětější svátosti.
Svátek Božího těla se začal slavit na základě zjevení řeholnice Juliany z Lutychu (1209), v němž dostala světice pokyn od Boha k zavedení svátku Nejsvětější svátosti. Tou je hostie, která se podle víry křesťanů při mši proměňuje v tělo Kristovo. Je uložena v ozdobné schránce na oltáři a věřícím se podává při obřadu přijímání. Původně se přijímal obyčejný chléb, který se u východních křesťanů podává doposud, ale od 9. století se začala připravovat placka z nekvašeného těsta, která nakonec získala podobu malé kulaté oplatky – hostie. Roku 1264 jej papež Urban IV. předepsal pro celou církev. Průvod Božího těla je poprvé doložen v Kolíně nad Rýnem mezi lety 1274-1279.
K plnému rozšíření svátku došlo až r. 1311. V témže století se již stavěly pro tuto slavnost čtyři oltáře, orientované na všechny světové strany, které tak mají vyjádřit, že všichni lidé jsou povoláni ke spáse v Kristu. První monstrance, v níž byla svatá hostie k těmto oltářům přenášena, měla tvar gotické věžičky dekorované fiálami s křišťálovým okénkem. Pozdější monstrance ve tvaru slunce, mají vyjadřovat Krista jako slunce života, milosti a lásky.
U nás je pvní zmínka o procesí na svátek Božího těla z roku 1321. V Praze se první procesí Božího těla konalo až roku 1355, v Brně v roce 1380. Původní středověké oslavy byly poměrně skromné, procesí, které vedl kněz s monstrancí směřovalo na určené místo a modlilo se za odvrácení moru, válek, hladu či jiných pohrom. Okázalou podobu získalo Boží tělo až v pobělohorském období díky jezuitům. V době baroka se stalo typickou městskou náboženskou slavností, na venkově spíše výjimečnou (procesí se konala především tam, kde působil klášter nebo zbožná vrchnost).
V letech první ČSR bylo Boží Tělo státním svátkem, tedy volným dnem. Po polovině 20. století, v době nepřející náboženské víře a církevním svátkům, božítělové procesí bylo vyhoštěno z veřejného prostoru obce a přesunulo se jen do areálu kostela.
zdroj: archiv Antonín ViK, www.catholica.cz a kniha: Český lidový a církevní rok - Alena Vondrušková
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
