Božítělová zeleň sloužila nejen jako prvek oslavný, ale měla v lidových představách magickou sílu, která měla pomoci k lepší prosperitě jejich hospodářství a k zajištění přízně osudu. Svazky květů, věnečky vybraných bylin, zelené stromky májky stavěné podél trasy procesí, i tráva shrabaná z cesty, to vše, poznamenané cestou monstrance a jejím dotykem, mělo zvláště na vesnici široké využití. Věřilo se v příznivý účinek roubíků, zhotovených z božítělových májek. Obilí svázané takovými roubíky, prý myši ve stodole nesežraly, ale naopak se odstěhovaly.
Mimořádné ochranné a léčivé účinky lidé přičítali svěceným svazečkům nebo věncům z vybraných rostlin. Někde je kladli přímo na oltáře, aby se jich kněz dotýkal monstrancí, jinde je nosili světit do kostela. Odvar z takových zelin pomáhal uzdravit nemocné dobytče. Věnec se pálil při bouři, aby ji utišil a měl ochránit i šestinedělku. Ve Slezsku takovým věncem pastevci okuřovali stádo, poprvé vyháněné na pastvu a obkládali svěcenými věnci nedojící krávě vemeno. Věnce zhotovovaly ženy-bylinkářky a prodávaly je už před svátkem. Březové větvičky se dávaly doma za obrázky, do pole jako ochrana před krupobitím, do lniště, aby len vyrostl tak vysoký jako ta haluzka.
