Většina lidových pověr spojených s Bílou sobotou se soustředí do ranního rozbřesku a na magický okamžik "návratu zvonů z Říma". Ty podle tradice odlétají na Zelený čtvrtek, aby utichly v období smutku, a jejich slavnostní znovuozvání po setmění symbolizuje vítězství života nad smrtí. Právě prvním úderům zvonů byla přisuzována očistná a životodárná síla: hospodyně v tu chvíli kvapně zametaly světnice, aby v domě nepřebývala havěť, a lidé vybíhali k zahradním stromům, kterými třásli, aby si zajistili bohatou úrodu ovoce. Tento zvuk byl pro naše předky signálem, že čas půstu a ticha skončil a nastává radostné období Velikonoc.
- Kdo se o Bílou sobotu časně ráno před sluncem východem vykoupe, bude celý rok čistý.
- Kdo se čerstvé vody napije, dokud ji ptáci nepřelétli a ústa si propláchne, nebudou ho zuby bolet.
- Kdo se na Vzkříšení nebo při zvonění Gloria sněhem umyje nebude pihovatý.
- Kdo se na Vzkříšení nebo při zvonění Gloria mlékem umyje obličej ztratí se mu pihy a bude mít pěknou bílou tvář. (Mýto u Zbirova)
- Na Plzeňsku se myli mlékem pod komínem v černé kuchyni, aby je tiplice neštípaly.
- Někde dávají vodu dobytku, aby v tom roce nestonal a místy se modlí na Bílou sobotu tuto modlitbu: „Hodiny bijí — den se mění — odpusť Bože mé provinění, pro přešťastné hodiny, v které se Pán Ježíš s Pannou Marií narodil." (Bydžovsko)
- Kdo první zaslechl slavnostní vyzvánění zvonů "Gloria", měl rychle zvednout něco těžkého, aby byl silný. Všichni ostatní běželi do sadu zatřást stromy, aby byla bohatá úroda.
- Na Bílou sobotu, když se zvoní „gloria", běhají hoši v zahradě, zaklepou na každý strom, aby ho probudili, při tom říkají: „Stromečku, vstávej, ovoce dávej! Umyj se, učeš se, je velký den!" Lidé třesou v tu dobu stromy ze všech sil, aby hodně ovoce urodily. (Bydžovsko)
- Na Soběslavsku měl člověk během zvonění oběhnout všechny stromy, každým zatřást a zaříkávat je slovy: Ty jabloni (hruško, švestko), vydej ovoce! (jihočeský Soběnov)
- Když zvony zazní, hrne se vše, zvláště ženské a děti k potoku, aby se umyly – byly hezké.
- Na Bílou sobotu, když se počne zvoniti „gloria“, myjí se lidé říkajíce: „Vítám tě, Boží Velikonoce, chraň mne ode vší zlý nemoci.“
- Když se na Bílou sobotu zvony rozezní, smetá se smetí ze země a hází se přes hlavu na střechy, aby se v domě nedržely blechy.
- Na Bílou sobotu, když se zvoní „gloria“, nosí se voda, myjou nohy, aby se nerozsedaly. (Policko)
- Na Bílou sobotu, když se poprvé zvoní, vyjdou všichni domácí bosi k pramenitě vodě (potoku, studni) a umývají se. aby zdrávi byli. Někde říkají při tom: „Vítej nám, svatá Boží Velikonoc, odvrať od nás všecku horkou a zlou nemoc." (Dolní Lhota, Poličsko)
- Při prvém zvonění se má hodně cinkati penězi v kapse, nebo se silně tlouci na kapsu, aby jich po celý rok bylo s dostatek.
- Po Vzkříšení běží hospodář dívat se do studny na vodu, je-li klidná, bude 24 dní pěkné počasí.
- Na Bílou sobotu se v kostele světí voda, které se říká „Jidášova“. Touto a se "splaškami", když se po obědě na Boží hod nádobí umyje, kropí se žita a pšenice. Při tom zastrkují se do ozimu proutky kočiček svěcených o neděli květné.
- Pálení jidáše: Na Bílou sobotu spaluje před chrámem kněz sv. oleje, čemuž lid říká „páliti Jidáše“. Jakmile kostelník posvětí oheň, lid kolem stojící se vrhá na spáleniště, aby každý dostal aspoň kousek oharku nebo uhle, neboť dle pověry neuhodí hrom do stavení, pod jehož krovem mají zastrčený kus ohořelého dřeva z Jidáše. Uhel takový vůbec chrání „od Božího ohně“.
- Křížky naštípané z opáleného dřeva (při pálení Jidáše), vždy po třech, zasazovali hospodáři do rohů osetého pole odpoledne na Boží hod spolu s posvěcenými ratolestmi z Květné neděle. Věřil, že ho ochrání proti všem pohromám.
- Pokud se hodí do studně několik uhlíků z Jidášova ohně bude voda zdravá, takové vodě se říkalo jidášská
- Místy házeli jidášské uhlíky na pole, aby červi osení nehubili.
- Posvěceným uhlem kreslil hospodář kolem stavení čáru, aby škodlivé síly neměly přístup. (Vysočina)
- Na Frýdecku, v Dolních Domaslavicích uhlíky hospodář použil na k okuřování krav, když je vyháněl poprvé na pastvu.
- Na Bílou sobotu hospodyně zadělává na mazance a koláče, těsto vypracuje rukama, potom jde do sadu a těma rukama poplácá stromy, které schnou, aby znovu kvetly. (1893)
- Místy na Bílou sobotu koulí hospodyně upečené mazance po pšenici, aby se uvedla. (Radvanovice, 1893)
zdroj: archiv Antonín ViK a spol. a časopis Český lid
vyobrazení: pohlednice, autot neznámý
