Bílá sobota je připomínkou Kristova pobytu v hrobě, poslední den půstu a slavnost Vzkříšení, lidová tradice
Dle starodávného zvyku, pocházejícího z židovského počítání času, začíná nový den již po západu slunce. Kristova oslava Vzkříšení (obnovené spojení ducha a těla) tak začíná již v sobotní podvečer noční vigilii, která přechází v neděli, kdy se slaví Zmrtvýchvstání. Noc ze soboty na neděli, kdy Ježíš procitl, je nazývaná Velká a odtud pochází název Velikonoce. Pojmenování soboty vychází z bílého roucha novokřtěnců, kteří byli již ve středověku, v tento den v rámci noční bohoslužby křtěni a přijati do církevního společenství. Katechumeni jsou takto křtěni dodnes a tyto obřady patří mezi nejkrásnější z celého liturgického roku.
Bílá sobota je posledním dnem čtyřicetidenního půstu. Na rozdíl od Velkého pátku je sobota dnem radosti a nové naděje, sice se udržoval smutek a hluboký klid, ale všichni se těšili na opětovnou možnost pojídání masa, tanečních zábav a dalších potěšení. Na Bílou sobotu, před východem slunce bylo třeba vymést čistě stavení, aby se v něm nedržel hmyz. Metlo se novým koštětem, aby bylo stavení celý rok čisté. Hospodyně pekly mazanec a velikonočního beránka, muži a chlapci pletli pomlázky z vrbového proutí a děvčata zdobila vajíčka. Odpoledne byli již všichni připravení, nikde ani smítky, všude bílo a čisto, každý měl na sobě něco nového, aby ho „nepokakal nebo nepočůral beránek“.
