Obřad svěcení vody, ohně, světla a kouzelná moc ohořelých dřívek:
V liturgických obřadech Bílé soboty dochází ke svěcení přírodních symbolů. První z nich je voda, která se světí pro další celoroční liturgické účely. Dalším je oheň a světlo. Svěcení ohně zavedla církev už v 8. století a navázala tak na pohanské zvyky pálit zjara ohně k poctě božstev, aby se dařilo úrodě.
Před vigilií, tedy noční bohoslužbou, se v kostele zhasnou všechna světla a věřící se shromáždí před kostelem, kde je zapálen velikonoční oheň, kterému se říká i Jidášův oheň. Kněz vychází z kostela v bílém rouchu a s velikonoční svící tzv. „paškálem“. Po pozdravení přítomných kněz oheň požehná a modlí se. Po požehnání ohně následuje požehnání velikonoční svíce – „paškálu“, na kterém je uveden aktuální letopočet. Kněz pak velikonoční svíci rozsvítí od hořícího ohně se slovy: „Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění“. Svíci pozdvihne a zpívá: „Světlo Kristovo“ („Lumen Christi“) a všichni odpovídají: „Sláva tobě Pane“. Hořící svíci, paškál nese kněz do tmavého kostela a všichni přítomní si od paškálu a od sebe navzájem připalují své svíčky. Světlo se tak působivě šíří mezi lidmi a osvěcuje setmělý prostor.
Paškál se postaví vpředu v kostele na svícen a následuje slavnostní velikonoční chvalozpěv, nazývaný též podle svého počátečního latinského slova „Exsultet“; věřící při něm stojí a drží v rukou své hořící svíce. Hymnický chvalozpěv čerpá z texů od 4. století. Exsultet tedy dnešní věřící spojuje se zástupy křesťanů napříč mnoha staletími. Uvádí věřící do nitra Kristova velikonočního tajemství. Významným tématem tohoto prastarého hymnu jsou díky a chvalozpěv za světlo a událost veliké noci pro vykoupení.
V dřívějších dobách, když dříví po svěcení ohně na hraničce dohořívalo, brali si přítomní hospodáři uhlíky a opálené úlomky z prutů a hůlek. Věřilo se, že ohořelé oharky mají moc chránit hospodářství od různých pohrom, proti ohni a hromobití. Oharky a uhlíky se házely i do studně, do svěcené vody, kladli je za krov, posvěceným uhlem kreslil hospodář kolem stavení čáru, aby škodlivé síly neměly do stavení přístup. Sedláci i z některých oharků udělali třísky, z nich pak křížky a ty pak zasazovali odpoledne na Boží hod do rohů osetého pole, aby hojně rodilo. Někdy k nim přidávali i posvěcené ratolesti z Květné neděle.
zdroj: archiv Antonín ViK a náboženský web - vira.cz
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
