Tradice betlému či jesliček podle pověsti vznikla v italském středověkém městečku Greccio v roce 1223. Tehdy italský šlechtic Giovanni di Velita pozval svatého Františka z Assisi, aby strávil Vánoce na jeho panství. Prostá krása tohoto místa přispěla k tomu, že si jej František velmi oblíbil a inspirovala ho k tomu, aby zvláštním způsobem oslavil svátky Narození Páně. Požádal proto papeže Honoria III. o povolení, aby směl v lese u městečka sehrát to, co popisuje Lukáš ve svém evangeliu: narození Spasitele v jeskyni. Povolení bylo dáno, a tak se Greccio stalo místem prvního živého betlému.
Budoucí světec si vybral jeskyni na vrcholu skalnatého kopce u vesničky, kterou upravil jako kapli a uspořádal v ní výjev narození Páně. Sem pozval v noci 24. prosince vesničany ze širého okolí. Když nastala půlnoc, rozezněly se všude zvony a kopec se míhal mnoha světly, jak si příchozí svítili na cestu pochodněmi. Když vystoupali k jeskyni, uviděli jesličky, oslíka a telátko i svatou rodinu, jen živé dítě mu nikdo nepůjčil, a tak v jesličkách ležela loutka. Vedle nich sloužil kněz mši a František četl úryvky z Lukášova evangelia, které jediné vypráví podrobněji o Kristově narození. Posléze tu byla poprvé sloužena i půlnoční mše.
