Bývalo zvykem, že v předvečer svátku sv. Bartoloměje spěchaly dívky ke stromům jeřábovým, aby si nalámaly a natrhaly jeřabiny. Z nich pak vytvářely "jeřábové" věnce, do kterých vplétaly jeřábové listí, aby věnec nabyl pestřejších barev. Ráno pak, dříve, než slunce nad vesnicí vzešlo, spěchaly s nimi na půdu a zavěšovaly je pod okénkem na štít.
Platilo pravidlo: kolik bylo dívek ve statku, tolik věnců bylo ráno na štítu. Věnce byly spojeny jeřábovými provazci v různých podobách. Celá ves takto světila svátek sv. Bartoloměje a zároveň věnce ukazovaly, kde jsou dcerky na vdávání. Tento lidový zvyk byl rozšířený v Jižních Čechách, v Kardašově Řečici. Jinak se věřilo, že jeřabiny mají zázračnou moc: koho bolely zuby, měl dát vařit vodu, do ní vložit jeřabiny a chvíli „inhalovat." Dále se „bartolomějská" jeřabina dávala dobytku, aby dobře žral.
Rozšířenou tradicí byla představa o léčebné síle stlučeného másla na den sv. Bartoloměje před východem slunce: "Nesmí se však ve vodě vyprati, nýbrž pouze »vypleská« se z podmálslí. Máslem tím mažou se choré údy přímo aneb udělá se z něho mast, kterou některá stará žena umí připravovati. Smíchá za tím účelem ještě různé »špecie«, jichž musí býti lichý počet a jež za lichý počet peněz se kupují, t. j. za 3 —5—7 krejcarů. Máslo Bartolomějské dodává se i do lékáren." Na Plzeňsku takové máslo, namazané na chlebě, pojídali na památku mučednické smrti světce.
Původ zvyku je v lidovém podání spojován s pověstí:
Když sv. Bartoloměj chodil jako apoštol Páně po světě, obraceje nevěřící lid na jeho víru, nosil s sebou kytičky z jeřábů, které rozdával dívkám. Další pověst říká: Když byl sv. Bartoloměj pronásledován od Astyaga, bratra krále Polymia ve Veliké Arménii, skrýval se v různých domech. Ti, kteří jej skrývali dávali na štíty svých domů jeřábové věnce, aby ostatní křesťané lehce mohli sv. apoštola nalézti a s ním se potěšiti.
Místy se na sv. Bartoloměje říká: "O svatém Bartoloměji naplije jelen do řeky a proto se nemá nikdo koupat."
Legenda o bartolomějských věncích je podobná, jako u sv. Vavřince:
Když sv. apoštol Bartoloměj putoval po Velké Arménii, obraceje pohany na víru Kristovu, vzbudil proti sobě mnoho nepřátel, v jichž čele stál králův bratr Astyages. Nepřátelé osočovali a očerňovali sv. Bartoloměje tak dlouho, až byl konečně za dne v jedné vesnici zajat a v jednom stavení tajně uvězněn, aby v noci, až přátelé jeho budou spáti, na místo bezpečnější dopraven býti mohl. Aby stavení, v němž sv. apoštol byl vězněn, bez dlouhého hledání v noci nalézti mohli, dali si na znamení na štít toho domu věnec z jeřabin. O tom se brzy dověděli apoštolovi přátelé a aby jeho nepřátele spletli a jeho zachránili, uvili honem věnce z jeřabin a vyvěsili je na všechny štíty této vesnice. Tím zachránili sv. Bartoloměje, a na památku této záchrany dávají prý se od této doby tyto věnce na štíty vesnických domů.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a časopis Český lid, 1896
vyobrazení: fotografie, autor neznámý
