Když šla babička s dětmi na procházku, nezapomněli chlapci papírové draky, které pak na vrchu spouštěli. Adélka honila se za nimi, chytajíc na proutek hebounká vlákna babího léta v povětří poletujícího. Barunka sbírala po stráni babičce červené kaliny a trnky, které potřebovala na lék, nebo trhala šípky pro domácí potřebu, nebo klátila jeřáby, z nichž dělala Adélce korále na ruce i hrdlo. Ráda s nimi seděla babička na vrchu nad zámkem; tam odtud viděly do údolí na zelené lučiny, kde se páslo panské stádo, viděly až k městečku a zámek na malém návrší uprostřed údolí.
Tu slyšely nad sebou šumot křídel, a když pozdvihly zraky vzhůru, viděly povětřím veslovat hejno ptáků. »To jsou divoké husy,« pravila babička; »těch neletí nikdy mnoho, jedna rodina jen, a mají v letu jiné řadění; podívejte se, dvě letí napřed, dvě vzadu, ostatní vždy jedna vedle druhé, na délku nebo na šířku, leda že se někdy do půlkola zatočí. Kavky, vrány, vlaštovice letí ve velikých hejnech, několik jich letí napřed, ty hledají místa k odpočinku pro druhé, a vzadu a po stranách letí stráž, která hájí v čas nebezpečenství samičky a mláďata, neboť se mnohdy setkají s nepřátelským hejnem, a pak začne vojna…
Jan pustil do povětří draka, hnal se z vrchu dolů a Vilím za ním, neboť se ozývalo sezvánění stáda, jež kravař z louky domů hnal. Děti měly radost z těch krásných krav, zvláště z těch, co šly vpředu stáda a na červených kožených obojkách mosazné zvonce nesly, které měly každý jiný hlas. Však to bylo na nich vidět, že tomu vyznamenání rozumějí; pyšně hlavami pohazovaly se strany na stranu, a rozhoupané zvonky si mile přizvukovaly. Adélka, vidouc je jít, hned si začala notovat: »Hou a hou, krávy jdou, nesou mléko se smetanou“.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: Božena Němcová (1820, Vídeň – 1862, Nové Město, Praha), kniha Babička, 1940
ilustrace: Adolf Kašpar (1877, Bludov – 1934, Železná Ruda), z knihy Babička
