Byl první apríl — bláznů den
a pršelo — hanebný čas,
ze sebe brabec mačká hlas,
a moudré vábí „Máje" sen.
Je první April — bídný čas,
Ten každý medvěd proklíná,
Že vlhkem celý rozlíná.
Avšak se vrátí opět zas,
en lepší čas, ach nový den,
že žádný pták nezavzdychá,
jak boží tvor tu pelichá!
Jet dávný zvyk, že aprílem
se lidé za nos vodí,
leč věčný že je apríl náš,
I to pi-ávě, to nám škodí!
Nuž smějte se a zlobte se,
my voláme: „Co škodí?!"
Ten trpký smích se právě jen
zas do „Aprílu" hodí!
autor: Jaroslav Martinec, sbírka April, roku 1862 (směs kousků veršů)
obrázek: Al, 2025
