Historie aprílu, vše začalo v Povídkách Canterburských
Apríl v evropské podobě je anglosaská tradice, poprvé s ním přišli v Anglii ve 14. století. V Chaucerových Povídkách Canterburských je příběh, ve kterém liška napálí pyšného kohouta. Chaucer den povídky situoval na 32. den od března, myslel tím zřejmě 2. květen, ale Angličané to pochopili jako 1. duben. Od té doby se tradice ustálila právě na 1. dubnovém dni. Tento den byl především oslavou radosti. Po dlouhé zimě se lidé upřímně veselili z tepla, slunce a květin – tak si to hodlali užít naplno, a tak se lidé „tahali za nos“ prostě si z někoho dělali blázny. Tradice dělat si z lidí šprýmy včetně volání “apríl!” přišla také z Německa. Aprílování se ve Francii datuje od roku 1466 a zvyk “posílat do apríla” je prvně zmiňován v bavorských pramenech roku 1618.
Střílení si z lidí během slunovratu praktikovali již staří Řekové a Římané o svátku zvaném Hilaria, připadajícím dříve na 25. březen. Anebo Peršané již pět století před Kristem o svátku Sizdah Be-dar, který připadal na začátek dubna a který pod jménem “Den přírody” slaví dodnes. Je asi nutné smířit se s tím, že zvyk vysmát se sousedům a autoritám nemá jednoho autora, k oslavám příchodu jara patří, tak nějak přirozeně.
zdroj: archiv Antonín ViK
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
