Pučálka se stala jedním z nejběžnějších a nejoblíbenějších jídel nejen období vánočního, ale i celého postu, a tak se vždy v Praze v tento čas objevovaly prodavačky této oblíbené dobroty, kterým se říkalo baby pučálnice. Byly jedním ze symbolů tohoto období, seděly u malých přenosných kamínek (často šlo o plechové nádoby s dřevěným uhlím) a na nich v železných pánvích neustále přehazovaly hrách. Pražily namočená a naklíčená hrachová zrna a prodávaly je kolemjdoucím. Pražané korzující svátečním městem si tuto pochoutku odnášeli nejčastěji v kornoutech buď upravenou nasladko, naslano nebo posypanou pepřem. Pučálce se také říkalo pálenec a lidé si ji mnohdy kupovali jen tak ke křupání.
Během devatenáctého století však baby pučálnice vytlačily z městských ulic babky kaštanářky nabízející cizokrajnější pamlsek – dovážené jedlé kaštany.
Z dobového tisku:
Připíjejí si hojně, pojídajíce koláčů a jiného pečiva, hlavně pak pučálky to je hrachu na polo vařeného, jejžto i v Praze postného času lidé rádi jídávali. (časopis Lumír, 1860)
zdroj: archiv Antonín ViK
