Věčným pramenem síly a bytí českého národa je láska českého člověka k české zemi a ke všemu, co z ní vzešlo. A věru je krásná naše země, bohatě obdařená přírodními dary. Každý ten kraj je jiný: roviny zalité světlem slunce s bohatstvím zlatých lánů, modravé vrchy porostlé lesy, stříbřité řeky a říčky, zrcadlové plochy rybníků, šťavnaté lučiny, holé skaliny, vlnité pahorkatiny, zadumané bažiny. Každá ta krajina mluví k našemu srdci svou řečí a my jí kupodivu všude rozumíme, vždyť všechny ty kraje jsou naším domovem, jsou naší vlastí.
Tyto roviny a pahorkatiny vytvářejí vnější podobu lidí, kteří tuto půdu vzdělávají od nepaměti. Tak poznáme Jihočecha, Valacha, Choda, Hanáka atd. Všichni jsme Češi, a přece každý z nás rosteme jinak, po svém, ale přece jen tak, jak to předurčuje náš rodný kraj, jehož jsme nezbytnou sounáležitostí a doplňkem. Bez země nebylo by života a nebylo by tedy ani národa kterého bez rozdílu odměňuje, kdo jí rozumí a kdo na ní poctivě pracuje.
