Třicetiletá válka (1618-1648) znamenala hlubokou ránu pro český národ a pokusy o obnovení samostatného území na více než dvě století utichly. Změny přineslo až 19. století, přičemž podnětem byla vlna revolučních hnutí v jiných zemích, Itálii, Polsku…Hlavní snahou bylo prosadit nejen český jazyk, který po třicetileté válce musel ustoupit němčině, ale i českou kulturu vůbec. Stavěla se divadla, pro něž se psaly hry s českou lidovou tematikou, vznikaly slovníky a pojednání o českém jazyce. V této době, zvané české národní obrození, tak bylo postaveno například Národní muzeum, Národní divadlo, nebo se začalo s dostavbou chybějící poloviny katedrály svatého Víta. Dokonce vznikl i text a hudba naší budoucí hymny jako součást jedné z her (Fidlovačka) národního dramatika J. K. Tyla.
Zápasy o moc se postupně začaly přiostřovat až v r. 1914 vypukla I. světová válka. Během jejího průběhu prosazovala malá skupina českých politiků okolo T. G. Masaryka a E. Beneše myšlenku na spojení slovanských států, a proto do těchto jednání zapojili i Slovensko, které bylo českým zemím myšlenkově nejblíže a zastupoval je M. R. Štefánik. Důležitým momentem v celém procesu byla generální stávka 14. října 1918, kdy se mezi lidmi rozšířila zpráva o vzniku samostatného státu.
27. října odeslal ministr zahraničí Rakouska-Uherska nótu americkému prezidentovi Wilsonovi k jeho požadavkům na autonomii pro státy rakouské monarchie. Lidé si tento text vyložili jako kapitulaci Rakousko-Uherska a 28. října již oslavovali. Ve stejnou dobu probíhalo v Ženevě jednání Národního výboru. 28. října večer byl skutečně samostatný stát Čechů vyhlášen. Slováci se připojili o dva dny později Martinskou deklarací a o rok později se připojila Podkarpatská Rus. Území tehdejšího nově vzniklého státu zahrnovalo Čechy, Moravu, České Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus. Prvním prezidentem byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk. Československý stát pak kromě období druhé světové války existoval s různými obměnami až do roku 1993, kdy došlo k jeho rozdělení.
Po druhé světové válce byl státní svátek slaven do roku 1951, kdy byl jeho název změněn na Den znárodnění s tím, že státním svátkem zůstával tento den i nadále. Slavení vzniku Československa bylo obnoveno v roce 1988.
V tento den udílí prezident státní vyznamenání. Po celé zemi se pořádají pietní akce k uctění památky těch, kteří zahynuli v bojích za samostatnost Československa. V Praze přicházejí nejvyšší státní představitelé položit věnce u Národního památníku na Vítkově.
zdroj: archiv Antonín ViK a České svátky a tradice, l. p. 2010
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
