Třicetiletá válka (1618-1648) znamenala hlubokou ránu pro český národ a pokusy o obnovení samostatného území na více než dvě století utichly. Změny přineslo až 19. století, přičemž podnětem byla vlna revolučních hnutí v jiných zemích, Itálii, Polsku…Hlavní snahou bylo prosadit nejen český jazyk, který po třicetileté válce musel ustoupit němčině, ale i českou kulturu vůbec. Stavěla se divadla, pro něž se psaly hry s českou lidovou tematikou, vznikaly slovníky a pojednání o českém jazyce. V této době, zvané české národní obrození, tak bylo postaveno například Národní muzeum, Národní divadlo, nebo se začalo s dostavbou chybějící poloviny katedrály svatého Víta. Dokonce vznikl i text a hudba naší budoucí hymny jako součást jedné z her (Fidlovačka) národního dramatika J. K. Tyla.
Zápasy o moc se postupně začaly přiostřovat až v r. 1914 vypukla I. světová válka. Během jejího průběhu prosazovala malá skupina českých politiků okolo T. G. Masaryka a E. Beneše myšlenku na spojení slovanských států, a proto do těchto jednání zapojili i Slovensko, které bylo českým zemím myšlenkově nejblíže a zastupoval je M. R. Štefánik. Složitá jednání skončila úspěchem – 28. října 1918 byla slavnostně vyhlášená samostatná Československá republika. Jejím prvním prezidentem byl zvolen T. G. Masaryk.
