Neboli půlnoční zpěv pod okny. V 17. – 18. století se na Šumavu dostal z Bavorska zvláštní letnicový zvyk, nazývaný „zpěv vodního ptáka“. V noci před svatodušním pondělím se scházeli chlapci, kteří pásli dobytek. Ze svého středu zvolili předzpěváka - tzv. vodního ptáka. Ten podle pověsti býval slyšet, když zrovna pršelo. Za svou lenost byl tento opeřenec údajně potrestán tím, že nesměl pít jinou vodu než dešťovou.
Chlapci vyčkali půlnoc a potom obcházeli usedlosti a před každou zpívali své zvláštní popěvky. Někde už na tyto letnicové koledníky čekaly dívky a hospodyně s připravenými vědry. Hned po dozpívání je polily od hlavy až k patě. Teprve pak mohli hoši vejít do domu, kde dostali něco sádla, mouky, vejce i mléko. Tak obešli celou ves a z výslužky si pak uspořádali hostinu.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
