Zvyky a pověry spojené s medem, zdravím, vejci, jídlem a bohatstvím:
Zvyk pojídat jidáše s medem hned ráno na lačno, jak jsme si popsali v jiném článku, nebyl jediným magickým rituálem tohoto dne. Naši předkové věřili, že zvláštní, takřka zázračnou sílu mají také vejce snesená právě na Zelený čtvrtek. Ta v lidové víře nefungovala jen jako pokrm, ale především jako mocný ochranný prostředek pro celý dům i hospodářství. Hospodyně si snesená vejce označila a přinesla je na Boží hod velikonoční k posvěcení.
Pojídání takových vajíček mělo posilující účinky. Na Chodsku byla určena hospodáři a všem mužským členům domácnosti. Chránila je před průtrží a měla zvýšit jejich tělesnou sílu. V německých vesnicích na Klatovsku vybíraly staré ženy tyto vejce rukou v šátku, aby se jejich moc neoslabila, do kostela je přinášely červeně zbarvená a na jednom konci otevřená, aby svěcení přišlo dovnitř. Takové vejce se zavěšovalo v pytlíku do chléva, aby čarodějnice nemohla dovnitř, skořápky se zamísily mezi obilné semeno, nebo se zahrabaly pod stromy pro lepší úrodu.
Ve Slezsku, k obědu hospodyně chystala "zele s pokřivami", nebo "vajca s pokřivami", a polévku s "kondrabkem" (popenec) či "kundrabkem", aby bylo něco zeleného. Též smažené vejce se šnitlochem a halečky. Jedly se vejce s kopřivami, ať je mnoho housat. Někde děti třikrát potok přeběhly, že Kristus Pán též šel přes potok Cedron. (P. Polom.)
- Ráno pojídá se "jidášek" s medem, aby neuštkl had, dle jiné verze, aby se rány a boláky rychle hojily. V Rovensku věří, že nedostane prašiviny, kdo pojedl na lačný žaludek kousek medu.
- Bloudí-li někdo lesem a vzpomene si, s kým Jidáška jedl, nalezne cestu zpátky.
- Místy na Zelený čtvrtek vstanou venkované před východem slunce a šlápnou prvně na sekeru medem namazanou, k tomu účelu u postele již nachystanou, a běží k potoku, kde si nohy omyjí. Tato pověra má k tomu sloužiti, aby jich nic jedovatého do nohou neštíplo.
- Ve Vysokém se mažou medem, jejž vezmou v ten den včeličkám, aby neměly žádné vyrážky na těle.
- V Hoř. Štěpanicích jedí ráno "jidášky", mazané medem, věříce, že je nebude v tom roce bolet krk a ústa.
- Kdo jí o Zeleném čtvrtku Jidáše, pečivo to před upečením nožem rozpíchané a potom medem nebo syrobem pomazané, nebude trpět otrávením.
- V Záhoří i jinde ukrojí hospodář před východem slunce kousek "jidášku" nebo mazance,
pomaže medem a vhodí do studně za tím účelem, aby měla vždycky dobrou a zdravou vodu.
- Na Rychnovsku házeli v tento den do studní chléb pomazaný medem, aby se voda ve studni udržela po celý rok.
- Někde házejí kousek medu do studně, aby se v ní nedržela žádná havěť a neřest.
- Vhodí-li člověk před východem slunce, dříve nežli něčeho pojedl, kousek svěceného medu do
sklepa, vypudí prý odtud všechny žáby.
- Také dobytku se dává kousek chleba nebo mazanec s medem, aby mu neškodilo nic jedovatého.
- Ráno na Zelený čtvrtek sbírají hospodyně v kukaních vejce v ten den snesená a ukládají je zvlášť na kraslice a dárky pro pomlázku na pondělí velikonoční.
- V některých krajích bylo zvykem házeti vejce, snesená na Zelený čtvrtek a posvěcená na Boží Hod velikonoční, — přes střechu stavení a zahrabati je na místě, kam dopadla; považováno to za ochranu před udeřením blesku a jiným neštěstím.
- Při Gloria myjí se lidé mlékem, aby nedostaly pihy.
- Na Zelený čtvrtek má každý z domácích snísti trochu zeleniny, aby byl po celý rok šťasten.
- V Lískovicích radí, aby se jedl hrách, na kterém jest obraz kalicha — pro štěstí.
- Ráno v 9 hodin přestane se zvoniti, zaváží se srdce zvonům a na znamení smutku ohlašuje se čas do kostela řehtáním. Při posledním zvonění klepou si místy na kapsy, aby měli hojně peněz po celý rok. (Prásek.)
- Místy zahrabou při posledním zvonění několik krejcarů pod strom a věří, že najdou na tom místě za tři roky poklad. (Nová Рaka)
zdroj: archiv Antonín ViK, J. Košťál - Podání prostonárodní a dílo Čeňka Zíbrta, Obyčeje a slavnosti - Eva Večerková.
vyobrazení: pohlednice, Josef Wenig (1885 - 1939)
