Na Chodsku po vsích chodily v době adventu opravdu velmi svérázné postavy, jedna z nich byl i Tomáš, který se objevoval 21. prosince. V dřívějších dobách měl v tento den svátek sv. Tomáš, který 21. 12. roku 72 n.l. zemřel mučednickou smrtí, když byl na příkaz krále Mazdaie probodnut kopím. Bývá označován jako „nevěřící Tomáš“, protože odmítal představu Mistrova vzkříšení, dokud si osobně nesáhl do rány v jeho boku. Liturgický svátek tohoto světce byl několikrát měněn, naposledy r. 1969 z 21. 12. na 3. 7., kdy se připomíná přenesení jeho ostatků v roce 394 do Edessy v Sýrii (současné Urfy na území dnešního Turecka).
V tento den chodili na Domažlicku muži, kteří byli celí oděni v bílém a k tomu měli i pomoučněný obličej. V jedné ruce nosili košík s preclíky, kterým se říkalo „čepeníčky“ a s hnětenkami, které byly z tmavého pečiva a ve druhé ruce měli vařečku, kterou hrozili zlobivým dětem. Když pak přišli do chalupy, zkoumali, jak které dítě jí a které je mlsné. To, které nebylo mlsné, tak toho Tomášové obdarovali čepeníčky. A to, které mlsné bylo, tak dostalo hnětenky. A přitom říkali:
„Praví ti Tomáš: doma jez, co máš a u lidí, co ti dají“.
Vše se mohlo stát kolem roku 1890.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a Libor Čermák, liborcermak.blog.idnes.cz
autorka ilustrace: Michaela Valentová
