Zima jistě má svoje krásy a radosti, jenže málo naplat, jednoho březnového rána se nadýchneme a ucítíme ve vzduchu takovou zvláštní vůni, a v ten okamžik je nám jasné, že přichází jaro, které pro nás znamenalo příslib, že budeme znovu chodit dovádět na rozkvetlé louky, plést kopretinové věnečky, roztáčet káču, chodit do lesa na houby, borůvky... Co tedy se zimou, která je den ode dne protivnější. Však si s ní poradíme, vynesem ji ze vsi. Děti ustrojily slaměnou smrtku, oblékly ji do všelijakých hábů, ověsili skořápkami vyfouknutých vajec a nesli tu bílou škaredku průvodem za dědinu.
"Smrt neseme ze vsi. A ty svatá Markéto, dej nám pozor na žito.
Svatý Petr z Říma nese flaši vína, abychom se napili, Pána boha chválili."
A do potoka s ní, ať si ji vezmou vzedmuté jarní vody. Nazpět se děti vracely se zelenou májkou, zdobenou pestrými pentlemi. Vždyť po Smrtné neděli následuje neděle Květná a po ní Velikonoce.
Odpoledne se pak chodilo s májkou:
V kraji Jihovýchodní Hané (Kroměřížsko) se dodnes ještě spoře zachovává chození s májkou na Smrtnou, někde na Květnou neděli dopoledne po mši svaté. Májka byl nastrojený stromek z borku, z vrby, či spojené tři ramena větviček z nějakého stromku. S májkou pokud se dnes chodí, tak obchází po koledě spíše menší děvčátka v doprovodu starší dívky a navštěvuje převážně své tetičky, kmotřenky, sousedky a blízké rodinné příslušníky. Za návštěvu a zazpívanou píseň děvčátka dnes dostávají pamlsky. Štědré obdarování za koledování je samozřejmostí a je urážkou, pokud se mine obchůzka u nějaké příbuzné hospodyně. V Záhlinicích se chodilo ještě v 50. letech 20. století. V Břestě se dnes zachovává, že dostane dívenka malý dortík. Obchůzka je většinou dopředu domluvená. Je známo, že je hojně dnes používaná píseň:
| Stála panenka Maria, jako růžička červená, jako růžička červená. |
Ulekla se promluvení, andělského pozdravení, andělského pozdravení. |
Přišel tě k ní anděl Páně, dal pozdravení té Panně, dal pozdravení té Panně. |
Panno ctnostná, tvoje dítě má vládnouti v celém světě, má vládnouti v celém světě. |
nebo „Panímámo krásná, dala jste nám másla …“. Ze zápisů Antonína Václavíka se můžete dočíst, že se májka, stromek, borek po odstrojení zapichoval do čerstvě zasetých zahrádek a do včelínů. Jaký že mělo chození s májkou význam? Snad nošením stromku a k tomu přidání koledy se od dávnověku přivolávalo jaro. Také májka se brala jako obřadní předmět a nositel celoročního požehnání.
V Újezdci na Přerovsku chodila odpoledne děvčátka s nastrojenou májkou. Stromek byl ozdoben pentlemi a doplněn malou panenkou Hanačkou (kolem roku 1980, ze vzpomínek Jany Valentové) a zpívala tuto píseň:
| O kyselo, kyselo, čtyry léta viselo, na pátý rok zvadlo, všechno vám uvadlo. |
Jestli vy nám dáte, svou dcerušku vdáte. Pán Bůh vám to nadělí na zahradě, na poli. Panna Maria, Panna Maria. |
| O matičko, matičko, dajte vy nám vajíčko. Jestli vy nám nedáte, svou dcerušku nevdáte. |
(Foto ze Záhlinic z přelomu 19. a 20. století „Chození s borkem“)
zdroj: Antonín Václavík Výroční obyčeje a lidové umění;
kniha Radosti Malých, napsala Ilona Borská (1928, Praha - 2007, Praha)
vyobrazení: ilustrace, Richard Lauda (1873, Jistebnice – 1929, Tábor), z knihy Radosti malých
