„Vlajka prezidenta republiky je bílá, s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je velký státní znak. Pod ním je bílý (stříbrný) nápis PRAVDA VÍTĚZÍ na červené stuze podložené žlutými (zlatými) lipovými ratolestmi.“
Z tradice vyvěšování jakési „putovní“ vlajky hodnostářů (aby se vědělo, kde právě jsou přítomni – nejčastěji tedy v námořnické tradici, tak jako císařská vlajka v rakouském námořnictvu zavedená v roce 1828) vychází i symbol zvláštní vlajky pro naši hlavu státu. Tomáš Garrigue Masaryk měl zákonem stanovenu podobu prezidentské vlajky upravenu v §2 zákona č. 252/1920 s.b., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti. „standarta presidentova jest bílá s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole vetkán velký státní znak.”
V takovéto podobě se vlajka prezidenta republiky používala, s pochopitelným přerušením v období Protektorátu Čechy a Morava, až do roku 1960. Zajímavostí, kterou uvádí některé publikace je, že při užívání této podoby vlajky, tedy s velkým státním znakem Československé republiky, na ní byly vyobrazeny symboly reprezentující i některé části území, které již k poválečnému Československu nepatřily. V roce 1960 přijatý zákon č. 163/1960 Sb. zachovával prezidentské heslo „Pravda vítězí”, které v tradici mistra Jana Husa („pravda páně vítězí“) vtiskl už do původní podoby prezidentské vlajky akademický malíř František Kysela (který dotvářel její definitivní vzhled), jinak ovšem reagoval na změnu státního znaku a byly zvětšeny i proporce lipových ratolestí, které vlajku zdobí.
Tradiční heslo padlo za „oběť“ i tenzím při vytváření nových státních symbolů pro demokratické Československo, resp. Českou a Slovenskou Federativní Republiku – v zájmu zachování parity bylo přeměněno na latinské „Veritas vincit“.
Autorem současné vlajky prezidenta republiky je Jiří Louda (1920 – 2015), přičemž tato smí být užívána výlučně k označení sídla prezidenta republiky v době jeho přítomnosti v České republice, případně jím používaného dopravního prostředku.
Zdroj: Ústav práva a právní vědy
