Historie čtvrcení znaku sahá až hluboko do naší minulosti – k vládě Jana Lucemburského, který po konfliktu se svou ženou – Eliškou Přemyslovnou opustil důsledné dodržování přemyslovských tradic a za svůj znak na pečeť pojal čtvrcený štít, střídající českého lva se znakem Lucemburska. Jeho nástupci na našem trůně pochopitelně odkaz na symboliku Lucemburska nepřejali, ale obliba čtvrcených štítů v české heraldice přetrvala. Změnu přinesla vláda Jagellonců, která vnesla do našeho znaku nový prvek středního štítku, který představoval vládnoucí dynastii a tato podoba heraldického symbolu českých králů zůstala zachována až do roku 1711. (následným historickým vývojem byla právě pozice středního štítku brána za nejvýznačnější, proto se do něj přesunul dvouocasý lev)
Autorem návrhu i výtvarného současného provedení velkého státního znaku je heraldik Jiří Louda. Při sestavování znaku, když bylo rozhodnuto o využití čtvrcené varianty, bylo jasné, že mají-li být takto spojeny symboly tří celků, odpovídá heraldickým pravidlům platným v Evropě postup, kdy je symbol hlavní z nich v poli prvním a čtvrtém, druhé a třetí pole dostávají další země.
Velký znak České republiky tedy v první a čtvrtém poli obsahuje znakem Čech/Českého království, kterým byl snad již od druhé poloviny 12. století korunovaný stříbrný dvouocasý lev ve skoku, tedy ve vzpřímené poloze na levé zadní noze, s pravou zadní nohou ve vzduchu. Pravidlem heraldiky také je, že standardní postavení heraldického zvířete je vždy směrem k pravé straně štítu ze strany toho, kdo štít před sebou drží.
Ve druhém a třetím poli velkého státního znaku jsou vyobrazeny dvě orlice – moravská a slezská. Počátky moravského znaku spadají do doby krále Přemysla Otakara II., přičemž šachování (počet polí šachovnice nebyl v té době jednoznačně určen) je nepochybně doloženo od vlády Jana Lucemburského. Z hlediska prestiže druhá pozice mezi okrajovými štítky na velkých pečetích české královské kanceláře patřila zemskému znaku Slezska.
Původní erb dolnoslezských Piastovců a znak nejbohatšího kraje Slezska – Vratislavska, korunovaná černá orlice se stříbrným půlměsícem na hrudním plátu od 15. století reprezentoval nejprve Dolní Slezsko a později celé Slezsko jako zemi v rámci České koruny. Stranou lze doplnit zajímavost, že Morava a Slezsko má ve znaku orlici, nikoliv orla – rozdíl spočívá v tom, že orel se do 14. století zobrazuje se dvěma hlavami, kdežto jeho jednohlavá varianta se nazývá v české heraldice orlice.
Shrnutí a jeho zákonná definice:
Oficiální vyobrazení obsahuje § 2 resp. příloha č. 1 zákona o státních symbolech. „Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí.“
Zdroj: Ústav práva a právní dějiny
